Vražedné lípy?

Pomáháme čmelákům a přírodě - Unikátní encyklopedie čmeláků

Jak chránit čmeláky v krajině a přírodě

Určitě jste také zaznamenali katastrofické zprávy o stovkách mrtvých nebo umírajících čmeláků pod rozkvetlými lipami nepůvodních druhů (především lípy plstnaté (též někdy s českým názvem jako lípy stříbrné) (Tilia tomentosa), lípy zelené (T. euchlora.) S použitím selského rozumu, jednoduché logiky a principu „věřím tomu, co vidím“ se zdá věc jasnou – nepůvodní druh lip obsahuje něco, co zabíjí čmeláky. Může za to nektar nebo pyl případně nějaký jed, který je v květu či rostlině obsažen. A tak nastartujme pily a pryč s těmi nepůvodními druhy…  Proč o tom tedy píšeme ? Je to názorný příklad toho, jak málo o přírodě víme, jak málo vztahům v přírodě rozumíme a jak se na první pohled selského rozumu  jasné věci ukážou komplikované.   A tak i trochu odůvodnění, proč si myslíme, že ani k chovu čmeláků nelze přistupovat ve stylu jednoduchých řešení a názoru, že proti včelám je chov čmeláků snadný a vlastně pro každého, stačí si pořídit úlek klapku a výstelku… Ale naopak se jedná o stále neprozkoumanou oblast, kdy je třeba stále hledat, sbírat informace, vyhodnocovat je i v kontextu rychle se měnícího klimatu a chov tomu uzpůsobovat a tedy i důvod, proč jsme se spojili a založili tyto stránky.  No pokud Vás tedy zajímá, jak to s tím masovým lipovým vrahem čmeláků je, pak čtěte dále …. PS tu pilu můžete s klidem zas uklidit. J

Věc se zdála zprvu jasná – pod vzrostlými stromy lip bylo ze všeho uhynulého hmyzu nalezeno 87% čmeláků, z toho 99% tvořili čmeláci zemní a hájoví (Muehlen et al. 1992). Předpokládalo se tedy, že na vině je jednak malé množství nektaru a pak, že nektar těchto lip  obsahuje toxin, který způsobuje masivní úhyny. Lípy dobře snáší městské prostředí , jedná se o dekorativní, navíc náš sprostonárodní strom a tak není divu, že jsou využívány v městské architektuře. Lípy jsou bohatým zdrojem pylu a z části i nektaru pro včely, které jsou jejími hlavními opylovači.   Je známo cca 30 druhů lip, úhyn čmeláku byl ale zaznamenán nejen pod těmi exotickými, ale i pod lípou malolistou (též  známá jako lípa srdčitá) (T. cordata) a v menší míře i lípou velkolistou (T. platyphyllos). Všechny druhy lip kvetou hojně v červnu a červenci, jejich kvetoucí období se do značné míry překrývají. Nejprve začíná kvést lípa velkolistá a naopak lípa plstnatá je druhem, který kvete nejpozději. Květy mají množství prašníků a jsou snadno dostupné pro opylovače s krátkým sosákem.   

Hypotéza, že za úmrtí čmeláků je nějaká látka obsažená v pylu nebo nektaru se nepotvrdila. Nejprve se vědci domnívali, že je na vině nektarový cukr manóza , která je pro čmeláky těžko stravitelná.  Autoři Mandel v r. 1977 a Hagen v r. 1994 manózu dokonce  řadí mezi čmeláčí jedy. Manoza ovšem v nektaru ani pylu lip nalezena nebyla (Baal et al. 1991, Denker et al. 1992, Jacquemart et al. 2018).  Nektar také může obsahovat řadu dalších potenciálně toxických látek ze skupiny alkaloidů, fenolů a jiných sloučenin. Podezření tak padlo na alkaloid nikotin, kde smrtelná dávka pro včely je 12,3mmol/l (Detzel a Wink 1993) zatímco u čmeláka zemního byla pozorována toxická hladina již u  0,1mmol/l) ( Tiedeken et al. 2014).   Podrobná chemická analýza ani zde, ale nenalezla přítomnost koncentrací, které by mohly způsobovat toxicitu. (Jacquemart et al. 2018). (dovolím si malé odbočení – občas se někde doporučuje zbavovat čmeláčí královny od roztočů pomocí nikotinového kouře, vzhledem k výše uvedené vysoké toxicitě nikotinu pro čmeláky, tento postup rozhodně nedoporučuji).

Druhou hypotézou tedy bylo, že květy lip neobsahují dostatečné množství nektaru, který je pro čmeláka cosi jako palivo…. Bez energetického zdroje z nektaru není schopen čmelák létat ani udržet termoregulaci a tak hyne pod stromy vyčerpáním.  Této možnosti nahrávala skutečnost, že úhyny nejsou pravidelné, ale dochází k nim jen některé roky za souhry dalších okolností především průměrných teplot a srážek.  Autoři Baal a Surholt v roce 1993 vážením čmeláků vcházejících a vycházejících do úlku pod lipami prokázali, že čmeláci na lipách nosí minimum nektaru a zároveň vzrůstá jejich úmrtnost.     Jacquemart et al. ale v práci z roku 2018 zjistili, že lípa obecná (T. europea) (kříženec lípy velkolisté a malolisté) a lípa plstnatá obsahují více květů  na metr kubický /strom než lípa malolistá a lípa velkolistá.   Lípa plstnatá má také mnohem více květů celkem v porovnání s ostatními 3 sledovanými druhy. Množství nektaru bylo u lípy plstnaté a malolisté  2x větší než u květů lípy obecné a velkolisté. Ještě zajímavěji dopadla u uvedených autorů analýza cukrů v nektaru. U lípy plstnaté byly koncentrace cukrů 2x větší než u lípy velkolisté a obecné a dokonce 4 větší než u lípy malolisté. Přitom tento rozptyl byl dán především u koncentrací klíčového cukru – sacharózy. Poměry sacharózy (discharid ) / hexoz (monosacharidy) se mezi druhy lip výrazně lišil. Sacharóza byla dominantním cukrem v nektaru lípy plstnaté, zato v nektaru lípy obecné (T. europea)  byl dominantním cukrem monosacharid. Výše uvedené tedy příliš nekoreluje s úvodní hypotézou. Zajímavý byl také pokus  uvedených autorů, kdy čmeláci neměli jinou možnost opylení po dobu 6 dní než z květů uvedených lip. Čmeláci opylující výhradně lípu malolistou a čmeláci opylující výhradně lípu plstnatou přežívaly své kolegy z kontrolní skupiny ( opylující volně rostliny) mnohem lépe. Po 6 dnech byla úmrtnost ve skupině lip 5-12 jedinců, zatímco v kontrolní skupině jich bylo kolem 30. Tedy i tato hypotéza na začátku tak jasná, lidově řečeno plave na vodě….

Tedy si to shrňme –  čtyři studované druhy lip (lípa plstnatá, malolistá, velkolistá a jejich kříženec lípa obecná)  se liší jak množstvím, tak složením květinových zdrojů. Lípa plstnatá nabídla více květin na metr krychlový, více pylových zrn na květinu a více nektaru než ostatní studované druhy lip. Celkový obsah cukru v nektarech  lip se pohyboval od 0,24 mg na květinu (u lípy plstnaté)    a 0, 06 – 0,10 mg (u zbývajících třech dalších druhů).. Podobné objemy cukru a koncentrace zjistili i jiní vědci (Käpylä 1978; Pigott 1991; Krasenbrink et al. 1994; Baal et al. 1994; Gašićet al. 2014; Somme et al. 2016; Argoti2016). Pyl lip obsahoval optimální složení dusíkatých látek i aminokyselin nutných k vývoji larev.  Na složení nektaru tak autorům vyšla jako nejlepší pro opylovače ta nejvíce vražedná lípa plstnatá …. ! V nektaru se nenašly potenciálně jedovaté složky ať šlo o manozu nebo nikotinové alkaloidy. Nelze ovšem vyloučit toxický vliv ostatních nepatrně zastoupených látek, byť se to zdá velmi nepravděpodobné.  Ani jedna z možných hypotéz tak přesvědčivě nevysvětluje příčinu úmrtí čmeláků pod lipami.

Jacquemart et al.  ani nezaznamenali žádnou zvýšenou úmrtnost, přitom pokus probíhal v roce 2016, kdy klimatické podmínky ve sledovaném období (květen až srpen) byly normální a po deštivém jaru přišlo léto s průměrným úhrnem srážek.

Čmeláci jsou nicméně náchylní k hladovění a nepříznivá období zkracují životnost kolonie. Autory Illies a Mühlenem byla v roce 2007 sledována úmrtnost čmeláků, kdy jejich maximum odpovídalo vrcholu květu lípy plstnaté – což se zdá být paradoxní neboť jeden jediný květ této lípy je schopný vyprodukovat 3-4mg nektaru za den. To je mnohem více, než čeho jsou schopné všechny ostatní ve městech běžně vysazované stromy.  Výzkum tohoto vztahu tak není ani po více jak desítce let plně objasněn.

Nabízí se ovšem ještě hypotéza třetí a to je ta, že vše je vlastně úplně v pořádku. Nevěříte vlastním očím? Nevěřte, můžete být totiž svědky optického klamu, logistické redistribuce v přírodě. Lípy (a právě ta plstnatá jako poslední) totiž kvetou v době, kdy většina kolonií čmeláků dosahuje svého vrcholu a hnízda přechází do fáze útlumu. To je spojeno s přirozeným úmrtím dělnic, ke kterému dochází většinou mimo hnízdo (úl). Vzhledem k tomu, že jedinci čmeláků mají krátkou životnost, je úmrtnost vysoká. MÜHLEN et al. (1992,1994) zjistil, že většina mrtvých čmeláků jsou výhradně dělnice, což může tuto hypotézu potvrdit. Vzhledem k tomu, že čmeláci mají tendenci si vybrat nejlepší zdroj, který si zapamatují  a tam sbírají do roztrhání těla a s přihlédnutím faktu, že způsob městské péče o zeleň jim jiný tak bohatý zdroj nektaru a pylu jakým jsou lípy nenabízí, zdá se být vcelku logické, že jsou všichni na lipách…  No a jelikož  lípy jsou sázeny do prostorů, kde je dlažba, holá zem nebo maximálně nějaký ten krátce střižený dnes již sluncem vypálený trávník, jsou tam mrtvolky dělnic snáze pro nás viditelné, než stejně přirozeně zemřelí čmeláci kdekoliv jinde.    I to je ovšem hypotéza a vědecká data nám zatím chybí.

No čekali byste to ? Taková jasná, selským jednoduchým rozumem daná věc ?   J J J Já tedy ne  a tak nepodléhejme klamu, že příroda je jednoduchá a my tomu rozumíme. A tak se rozloučíme citátem největšího českého myslitele Járy Cimrmana a jeho teorií poznání: Víme vše : nevíme nic.
A já k tomu dodám –  ke všemu přistupujme s tímto vědomím, abychom neudělali více škody, než užitku …