Kdo jsme a proč to vše děláme
Spolek Čmeláci PLUS z.s. je subjekt patřící mezi neziskové právnické osoby v České republice.
Přečtěte si více o skupině Čmeláci PLUS, které Spolku předcházela.
Náš původní záměr bylo založit jen neformání skupinu. Nepotřebovali jsme pro naši činnost žádnou právní subjektivitu, ani dotace.
Postupem doby a spolu s rozšiřováním našich aktivit jsme ale začli narážet na limity, které chybějící právní subjektivita vytvářela.
Byla to nakonec právě potřeba účasti ve formálních řízeních na ochranu přírody, kde jsme chtěli aktivně jako subjekt vystupovat. Proto jsme se, několika letech naší činnosti, rozhodli v prosinci 2021 a založili
Spolek Čmeláci PLUS z.s.
Na naší činnosti a práci se toho mnoho nezmění, ale věříme, že jistá míra formalizace a zápis Spolku pomůže lepšímu naplnění našich cílů – ty zůstávají stále stejné. Získáme tak ale další možnosti vč. možného financování větších projektů, na kterí vlastní kapsa členů nestačí. Na principu naší nezávislosti to ale nic nemění.
Nechceme ale zapomenout ani na to, jak jsme vznikli a kdo stál u vzniku skupiny a následně Spolku.
Skupina vznikla jako potvrzení dlouhého přátelství malé skupinky nadšenců. Znali jsme se dlouho a jednoho krásného dne jsme se rozhodli pro založení vlastních stránek na Facebook. Chtěli jsme tak vytvořit protiváhu řadě komerčních aktivit, kteří se na vlně zájmu o čmeláky vezli a dosud vezou. Těmito subjekty/stránkami poskytované informace jsou často nekompletní, zavádějící a občas vyslověně nekorektní. To jsme chtěli řešit a to se nám do jisté míry daří.
V roce 2019 jsme spustili náš web www.cmelaciplus.cz Web jsme založili jako sadu návodů pro chovatele, ale také pro ty, co chtějí vytvářet na svých zahradách vhodné životní prostředí pro společenský hmyz. Jejich obsah se dále rozvíjí tak, jak se mění podmínky okolí a vyvíjí chov čmeláků.
V roce 2020 jsme web rozšířili o další významné prvky – návody na školní projekty, návody a zkušenosti z péče o životní prostředí v obcích. Navázali jsme spolupráci s řadou spolků. Dostali jsme první prostor v mediích a zahájili naši komunikaci s MŽP i s ČIŽP.
V roce 2021 jsme se pustili do vlastního katalogu druhů čmeláků a pačmeláků v ČR, stejně jako jsme založili Čmeláčí PLUS Semínkovnu. Hlavním milníkem je ale založení Spolku a záskání právní subjektivity.
Zde jsou zakládající členové skupiny Čmeláci PLUS.
V mém raném věku, jsem na zahradě náhodně objevil čmeláčí hnízdo. Od té doby jsem čmeláky vyhledával vždy a všude. Byl jsem fascinován rozmanitostí jejich druhů, zbarvení a tvarů. V té době jich v přírodě žilo mnoho. Nedařilo se mi však nadšení sdílet s kamarády – vrstevníky. Ti měli zájem spíše o letadla, ligové tabulky sportů apod.
Tak jsem pokračoval v poznávání čmeláků víceméně osaměle. Brzy mě zaujalo dílo J. Maye „Čmeláci ČSR“ a „Metodika chovu čmeláků“ F. Zapletala. Z ní jsem tehdy okopíroval můj první úlek na čmeláky. Díky pomoci mého dědy se docela podařil. Chov čmeláků jsem však musel tehdy provozovat na dálku. Úlek, (později jich bylo více) jsem mohl navštěvovat o víkendech a prázdninách.
Později se mi podařilo prosadit mou zálibu i v mém bydlišti – Praze. Zde jsem pak můj zájem soustředil na rozmnožování vzácnějších druhů čmeláků a na problémy s ním spojené. Později jsem přešel na kontrolovanou reprodukci, v izolátorech oplozených mladých královen – matek, následně i na jejich umělou hibernaci. V té době jsem měl již možnost spolupracovat s mým dlouholetým kamarádem Miroslavem Stuchlem.
Díky internetu se nám otevřel přístup i k zahraničním zdrojům informací z našeho oboru. Jsem velmi vděčný také za přátelství a spolupráci s doc. Vladimírem Ptáčkem, zakladatelem laboratorního chovu čmeláků u nás. Díky Vladimírovi jsem pak poznal další spřízněnou duši, Ph.D. Alenu Votavovou. Všechna tato jména určitě nezní zájemcům o čmeláky cize.
Důležitým momentem vzrůstu zájmu veřejnosti o čmeláky u nás, byla bezesporu aktivita jiného mého kamaráda – podnikatele Petra Dobrého. Petr velmi dobře věděl, jak zpopularizovat chov čmeláků a za to mu právem náleží náš dík. Zpopularizování však bohužel neobnáší vždy jen to, co bychom pro ochranu čmeláků vítali.
Při naší aktivitě na internetu jsem se seznámil s dalšími významnými propagátory a kamarády Ondrou Hercogem a skupinou dalších výborných lidí – znalců oboru, kteří našemu společnému zájmu věnují dobrovolně mnoho času. Když mi nabídli spolupráci, rád jsem ji přijal a zapojil jsem se s nimi do práce na vylepšování chovu čmeláků, úlků pro ně a podpoře začínajících i zkušených chovatelů. Propagace a ochrana čmeláků je náročná, ale krásná práce a tak je fajn, že je nás na to víc.
Tak tedy šťastnou jízdu internetem !!
Jaromír
S chovem čmeláků jsem začal asi tak v šesti letech. Děda tehdy objevil v nějakém časopise plánek na výrobu úlu a vyrobil tak první prototyp, ke kterému postupně přibylo několik dalších úlků.
Tátu to také hned zaujalo, a tak jsem pod dozorem táty a dědy začal s chovem i já. Po několika letech jsem už čmeláky chovat zcela samostatně. Chovu se věnuji jen s menší pauzou v období studií až do dnešních dní. Mohu tak nabídnout cca 29 let zkušeností. Počátky chovu nebyly snadné, informací bylo minimum. Např. metody usazování matek byly různé. V nejlepších letech byla naše zahrada přímo obložena úlky, bylo jich nějakých 12 – 13 kusů. Některé úlky jsem si vyráběl i z dutých kmenů, něco jako ptačí budky.
Potýkal jsem se samozřejmě se škůdci. Ochranné klapky tehdy neexistovaly a to znamenalo každoroční boje se zavíječem, kdy jsem byl napadené hnízdo nucen čistit. Naštěstí dnes se dá proti tomuto škůdci poměrně úspěšně bojovat.
Doba však pokročila po všech stránkách. Mění se nároky na chov, máme tu každoroční výkyvy počasí a zřejmě i postupnou změnu klimatu, nové nebezpečné škůdce /Melittobia acasta/. Pokud chcete být v chovu úspěšní, je potřeba na tyto změny reagovat.
Jsem rád, že jsem členem této skupiny přátel a chovatelů, kteří to cítí podobně. Mimo jiné se zabývám mapováním výskytu a hledáním vzácných druhů čmeláků.
Mým dlouhodobým cílem je pomoci navrátit alespoň některé vzácné druhy do naší přírody. Sleduji a přispívám podněty i na zahraniční webové stránky, kde se snažím komunikovat případně konzultovat daná témata i s místními odborníky.
Chov čmeláků mi poskytuje opravdu pěkné odreagování od psychicky náročného zaměstnání.
Honza
Foto: Ondřej Hercog
Od mala se zajímám o přírodu. Hodně mě ovlivnil strýc Dada (doc. RNDr. Vladimír Řehořek, CSc.). Ten byl pro mne jako pro kluka (ale je i teď) nevyčerpatelnou studnicí odpovědí na všechny věci spojené s přírodou. Stejně tak se na mém osudu podepsala jeho klučičí sbírka hmyzu z Kořence a okolí. Dado – děkuju! 🙂
Následovaly knížky E. T. Setona, G. Durella a podobné kousky, které jsem vdechoval prožíval. Víkendy a prázdniny jsem často trávil v obrovské zahradě právě na Kořenci – v zahradě plné květů, hmyzu a ptáků. Byla to samá dobrodužství, jak prožíval mladý Durell.
Pak to pokračovalo v přírodě trampováním s indiánským oddílem Neskenon s prvky skautingu a Woodcraftu (Liga lesní moudrosti).
Přestože jsem si vybral pro život technické vzdělání, k přírodě se stále vracím a čmeláci jsou jednou z takových cest.
K čmelákům jsem se dostal náhodou kromě pokusů v dětství a úplně jim propadl. Díky náhodě a kolegovi jsem se dostal na web český čmelák a bylo to jasné. Díky Aleně Votavové jsem se brzy seznámil s Jaromírem Čížkem, od kterého jsem se naučil spoustu užitečných věci. Díky němu jsem pochopil, že čmeláci jsou vášeň na celý život a brzy jsem to začal pojmenovávat jako „bombusofílii“. 😀
Administroval jsem poté několik let jiné čmeláčí stránky na FB, ale ty jsem opustil. Jejich zaměření bylo komerční a podpora čmeláků a zájem o ně byl v lepším případě až na druhém místě.
Dne 1. března 2019 jsme hlavně díky Ále Ungerové a jejímu hecování založili projekt komerčně nezávislé skupiny Čmeláci Plus. Pozvali jsme do tohoto projektu další podobné nadšence. Ti nápad přijali a společně ho rozvíjíme dál. Je nás víc a rosteme. Není to „one man and woman show“ a o to je to lepší.
Většina nás tráví kolem čmeláků hodiny času na úkor rodiny i ostatních koníčků. Díky tomu se nám daří naplňovat naše čmeláčí moto, a společně posouvat tohoto „megakoně“ dál. Jako příklad lze uvést řadu technických vylepšení, které jsou z naší společné dílny a které nabízíme bez nároku k dalšímu volnému využití. Často se konstruktivně hádáme, jak žertem říkám „o velikost dírky“, ale výsledek chov čmeláků vždy posune. Zároveň vše testujeme a to dobré vybíráme pro další použití. Jsem za tuhle bandu a nápad dělat s nimi moc rád, byť se osobně setkáváme málokdy a komunikace většinou probíhá jen po internetu a telefonu.
Mým osobním cílem i společným cílem skupiny je propagace a ochrana čmeláků jako cesta k přírodě. Nechci, aby všichni chovali čmeláky, každý jim může pomoci podle svého. Tím si uvědomí, jak je příroda křehká a jak málo toho pro ni děláme a že si z ní jen bereme. Díky ochraně čmeláků to můžeme změnit. Hodně se ve své práci zaměřuji na propagaci projektu Čmeláci Plus a dalších oblastí, do kterých se v projektu pustíme.
Každý nějak přispíváme ke společnému cíli. Je to časově náročné, ale myslím že se to daří. Už se o nás ví a máme díky tomu širší záběr a možnosti.
Od jara, kdy jsme s Álou projekt a jeho Facebook stránky spustili, rosteme jako tým, daří se nám strhávat další nadšence a rozšiřujeme témata. Jdeme také do větší hloubky a působíme i tam, kde se nám o tom v březnu ani nesnilo.
Myslím si, že společně s přáteli máme co nabídnout, a to je přesně to PLUS v našem názvu. Start webu v roce 2019 je jeden z další kroků a ty další, co chceme realizovat společně s vámi, budou následovat.
Díky tomu všemu se mohu hlásit k mottu “LITÁME V TOM!”
Ondra
S chovem čmeláků jsme začal v 9 letech, tenkrát jedno číslo časopisu ABC 12/r30, které mi rodiče sehnali pod pultem, v zásadě ovlivnilo můj budoucí život… Krom vystřihovánky sanitky a článku o záchranné službě, tam byl i článek o pomoci přírodě a to konkrétně čmelákům, které jsem již jako dítě obdivoval. Rodiče mi podle nákresu postavili první dva úlky, maminka v rámci lékařských pohotovostních služeb pátrala po Jičínském okrese po chovatelích čmeláků a jejich zkušenosti pak předávala mne. Dlouho jiná možnost výměny informací nebyla…
časopis ABC 1985 ročník 30 číslo 12, str. 12
Od té doby uplynulo přes 30 let, kdy jsem se chovu s různými studijně-pracovními přestávkami věnoval. A za ten čas se změnilo strašně moc, čmeláků ještě více a mnohem razantněji ubylo, za to se ale těší násobně většímu zájmu. V mých začátcích nešlo jinak, než si úl a vše k němu vyrobit jen z toho, co dům dal. Dnes máme nepřeberný výběr výrobků, kvalitních materiálů a hlavně nepoměrně více možností, jak si vyměňovat informace a to rychlostí jakou se nikomu před pár lety ani nesnilo.
Bohužel, kde je zájem lidí, je i to, co má doba začátků neznala – pouhý kšeft, který cílí tam, kde mu pšenka pokvete nejvíce. Tím snadným cílem jsou začátečníci a lidé, kterým čmelák učaroval, či jim není stav přírody lhostejný a chtějí pomoci alespoň v rámci své zahrady. Ti všichni mohou být podobně ztraceni jako já, když jsem začínal. Tenkrát informace nebyly, dnes se každý ohání pomocí přírodě a nabízí zaručený ozkoušený produkt, z kterého mne vstávají vlasy hrůzou… Přitom je obchodníkům většinou zcela jedno, zda na konci jsou nové čmeláčí matky nebo ne, nikdo z nich až na jednu čestnou výjimku výsledky nesleduje. Někteří si Pilátsky v nějakém svém firemním článku umyjí ruce, jiní neřeší čmeláka vlastně vůbec. Hlavně, když je zákazník kupující „čmelín“ spokojen a prodej jede. Jsem velmi rád za tuto skupinu, jejichž kodex odráží to, k čemu jsem sám během svých chovů došel.
Základní kámen pomoci je hmyzu a přírodě blízká zahrada, kde chov čmeláků je jen finále pomoci jim, ale musí to být finále úspěšné. Jelikož svými úlky lžeme čmeláčí královně, že to, co ji nabízíme, je pro ni to nejlepší, je naší povinností postarat se, aby tomu tak opravdu s využitím dosavadních znalostí bylo. Jinak se úl pro ni stává ve skutečnosti pastí, ve které se kolonie upeče, umrzne nebo ji zlikvidují parazité dříve, než stihne splnit svůj životní úkol. A tím nejsou pro nás hezké dělničky a opylená zahrada nýbrž nová generace matek a samečků, nutná pro přežití druhu v dalším roce. Jen pak má celé chovatelské úsilí smysl a zde bohužel už s ubývajícími čmeláky v přírodě není prostoru pro odfláknutá , polovičatá řešení, zaměřená jen pro potěchu lidí. Jsem tedy moc rád členem skupiny lidí, kteří to cítí stejně.
Ála Ungerová
Milovník přírodních zahrad, všeho živého v nich (kromě slimáků), vášnivá zahradnice a gramatická krotitelka
Ála
PS.
Jelikož Ála toho o sobě moc nenapsala, tak bez jejího laskavého dovolení, napíšu o ní něco já.
Ála z Děčína je éterická bytost, zároveň však výrazná a silná osobnost. Zahradnice, fotografka, matka dvou krásných dcer, autorka několika zahrad a strůjce zlomených srdcí mnoha mužů.
Byť žije na Severu, není ani trochu chladná a ten, kdo s ní žije, se určitě nikdy nebude nudit.
Zaslouží si proto můj obdiv – oba 🙂
S Álou jsme se potkali na jiných čmeláčích stránkách, kde jsem já chrlil a jak ona říká „rozplizával“ texty, ona je s neskutečnou trpělivostí gramaticky otesávala a upravovala. V roce 2018 se zapojila do práce mnohem víc a byla spolu se mnou administrátorem těch stránek. Když jsme začátkem roku 2019 pochopili, že zakladateli oněch stránek jde o business na prvním místě, spolupráci jsme s ním ukončili.
Byla to právě Ála, kdo mě ukecal, že skončit je moc jednoduché a nastartovaná komunita těch, co propadli vášni pro čmeláky, si to nezaslouží. Byla to ona, kdo přišel s nápadem založit nové čmeláčí stránky na FB a webu. Také to byla ona, kdo mě k tomu dokopal a doslova uvrtal. Díky ní jsme 1. března 2019 spustili FB Čmeláci PLUS.
Ála naše společné miminko teď maličko zaparkovala a odletěla se víc věnovat jiným zálibám. Přesto a možná právě proto vše, co jsem zde o ní napráskal, je ale stále s námi a jednou z nás.
Díky Álo!
O.