čmeláci z dovozu pro opylovací službu rizika, možnosti řešení
Co se zde dozvíte
- Informace o jednotlivých druzích čmeláků
- Souhrn informací pro laickou veřejnost, školy i chovatele
Datum poslední aktualizace: 25/7/2021
Obsah
Úvod
Reakce Čmeláci PLUS
Opylovací služba ve sklenících
Problém nastává hlavně tam, kde se čmeláci jako opylovací služba mají použít ve volné přírodě
Hlavním problémem je únik pohlavních jedinců, množení hybridů v přírodě jejich postupné šíření
Opravdu tohle chceme zažít? Opravdu to musíme riskovat tak, jak se to dnes děje se včelami?
Je ta metodika MŽP opravdu strašná? Co je to hlavní zlo?
Tak co, stále vnímáte metodiku jako „čmeláčí masakr“?
Co s tím tedy dělat?
Závěr a shrnutí
Úvod
Článek nebo jeho audioverzi najdete ZDE
Komentář Opyluj a zhyň _ Ministerstvo uchystalo čmeláčí masakr
Foto: Seznam Zprávy
Reakce Čmeláci PLUS
Název je trochu klasický bulvár. To je bohužel daň za to, že novináři používají silné podněty, aby čtenáře zaujali. No…někdy si za to mohou sami čtenáři, ale novinář by se nemusel podbízet.
Jinak ale za článek děkujeme. Skupina Čmeláci PLUS se touto problematikou dlouhodobě zabývá a upozorňuje na ni.
Článek popisuje velmi důležité téma, které by Vám nemělo uniknout.
Pojďme se podívat na fakta a obsah článku.
Autor Pavel Baroch v článku správně a kriticky popisuje to, že jsme se jako lidská společnost zpovykali a bez ovoce a zeleniny kdykoli vypěstované se nechceme obejít. A proto se sahá k „rychlým a „levným řešením“ = ke krabicím s laboratorně produkovanými čmeláky, zemědělskými hybridy. Ani se moc nemluví o čmelácích, říká se tomu prostě „opylovací služba“. Chudáci čmeláci mají takové vlastnosti, že se k tomu dají využít (několik málo druhů). Takže čmeláci v rámci takové služby pracují ve sklenících – bez ohledu na roční dobu.
Opylovací služba ve sklenících
Do skleníku se umístí kartonová krabice se čmeláky, ve stavu rozvinutého hnízda a plná dělnic. Ty létají a opylují to, co je kolem. Po pár týdnech se hnízdo dostane na vrchol, tzn. vyprodukuje matky a samce. Pak poměrně rychle slábne a brzy zanikne (viz https://www.cmelaciplus.cz/zivotni-cyklus-cmelaka/ ).
Ve sklenících následně se taková „krabice“, tedy slábnoucí hnízdo, bez milosti zlikviduje. Stroj přestal pracovat, nahradí se novým. Na místo teď přijde krabice nová a tradá – jede se dál.
Myslíte si ale, že vždy dojde k likvidaci hnízda, nebo se jen čmeláci odnesou ven a pohodí za skleníkem? Bohužel se zde ne vždy dodržuje metodika.
Tato věc se děje dlouhodobě, jen se o ní nemluví. Celé je to špatně. Čerstvé ovoce a zelenina nás zajímá. Za jakou cenu se produkuje, to nás bohužel zajímá jen na cenovce. On to také nikdo neříká a když už, tak jen ukazuje hezké záběry se čmeláky ve skleníku. Nemluví se o čmeláčích jak o strojích a o jejich konci nedozvíte ani náhodou. Pojmy „superčmeláci“ a „stroje na opylování“ se objevily jako pojem relativně nedávno, i díky naší aktivitě.
Pokud čmeláci pracují ve skleníku, je to špatně. Zneužili jsme je, nezajímáme se o to, jak končí, ale budiž. Je to něco jako jiný zemědělský tvor a ten často končí na jatkách, pro náš prospěch.
Podstatné je to, že čmeláci pracují ve skleníku a neměli by se z něj dostat. Skleník je uzavřený a má větrání a vstupy chráněné systémem sítí. Pokud toto funguje a producent zeleniny/ovoce dodržuje pravidla, tak to přírodě neuškodí.
Je ale použití opylovací služby tak romantické, jak vidíte na následujícím videu? Všimli jste si, že se tam neukazuje, jak jsou čmeláci následně bez milosti likvidováni?
Problém nastává hlavně tam, kde se čmeláci jako opylovací služba mají použít ve volné přírodě.
To funguje v podstatě stejně, jen nejde o uzavřený prostor.
Producent tam naváží krabice a už se opyluje. Jakmile hnízdo začne slábnout, dodá další. Jen podívejte ve vašem okolí na plantáže borůvek, malin, nebo jahod. Takové krabice tam běžně uvidíte. Jen ve výjimečných případech jde o uzavřený prostor a tady nastává „velký špatný“, tedy problém pro přírodu.
Nikdo nezabrání čmelákům zemědělským hybridům, aby létali i mimo jim určené plochy s plodinami. Hlavně se to stane v okamžiku, kdy takové plodiny dokvetou a čmeláci začnou hladovět. Začnou létat do okolí a tam luxují potravu ostatním opylovatelům – všemu hmyzu včetně přírodních čmeláků.
Je potřeba si uvědomit, že aby opylovací služba fungovala z lidského pohledu dobře, jsou zemědělští hybridi šlechtění tak, aby měli silná hnízda, tedy co nejvíc dělnic. Tato hnízda pak vytvářejí silnou potravní konkurenci ostatním čmelákům a tím je potlačují.
Čmeláci pro opylovací službu do naší přírody nepatří
Hlavním problémem je únik pohlavních jedinců, množení hybridů v přírodě jejich postupné šíření.
Pokud je krabice s hybridními čmeláky umístěna v otevřeném prostoru, nové matky a samci se z ní šíří do přírody. Tam se množí a postupně se šíří dál.
Pokud by se tomu nezabránilo, může se teoreticky stát, že vytlačí ostatní čmeláky a v přírodě pak bude jen jeden druh – člověkem vyšlechtěný.
Že je čmelák nenahraditelný, je všem jasné, tak proč to děláme? Potřebujeme přeci mít víc druhů čmeláků a nebýt závislí na jednom druhu, podobně jako jsme závislí na včele medonosné.
Autor článku správně poukazuje na známé případy zavlečení cizích druhů a negativní následky.
Tlak zemědělské loby je obrovský. Počty žadatelů o provozování opylovací služby stoupají. Žadatelé hovoří o „veřejném zájmu“. Tím je podle nich ovoce a zelenina na našich stolech.
Nikdo z nich ale nemluví o tom, že skutečným veřejným zájmem je zdravá příroda a udržitelný stav. Až budeme závislí na jednom druhu čmeláka, příroda ztratí své nezastupitelné pomocníky. Až se s tím jedním druhem něco stane, změní se původní „veřejný zájem“ doslova v boj o život. Náklady na řešení mohou být nedozírné.
Opravdu tohle chceme zažít? Opravdu to musíme riskovat tak, jak se to dnes děje se včelami?
Opylovací služba dosud neměla pevná pravidla, použití čmeláků zemědělských hybridů nikdo nedefinoval a nekontroloval. Když už pravidla byla, nikdo je nevymáhal. Proto se dnes běžně děje, že se krabice čmeláků nechá dožít a matky i samci se usazují v přírodě. Přeci – kdo by ubližoval hodným čmelákům. Lidé si je opravdu nosí ze skleníků domů, dostanou je zdarma. A tak je mají jen na zahrádce. Že tím ale škodí přírodě, to vesměs netuší.
Někteří nepoctiví prodejci dokonce lidem na zahrádky takové čmeláky prodají. Vůbec jim neřeknou, co jim prodávají a že by měl čmeláky po pár týdnech zlikvidovat. Kdo by si přeci takové čmeláky, odsouzené ke smrti koupil?
Je ta metodika MŽP opravdu strašná? Co je to hlavní zlo?
Nikdo nechce škodit zemědělcům ani spotřebitelům. Proto odborníci sestavili metodiku a pravidla, která alespoň částečně následky použití opylovací služby ve volném prostoru eliminují.
V krabici se čmeláky, zemědělskými hybridy, je separátor matek (queen separator) – zmenšený vletový otvor. Ten umožní práci dělnic, matky ven nepustí. Nezabrání ale úletu samců, ti jsou cca ve velikosti dělnic. Ti se mohou pářit v přírodě s ostatními čmeláky příbuzného druhu. Následky takového křížení dosud nejsou známy a pro je musíme považovat za riziko..
Aby se matky opravdu nedostaly do přírody, je nařízeno, hnízdo po použití humánně zlikvidovat a nenechat v něm matky trápit. Zmrazení nebo CO2 je nejhumánnější způsob, kdy hmyz netrpí. Likviduje se celé hnízdo, protože v té době již v něm rapidně ubývá dělnic. To odpovídá empiricky definovaným 8 týdnům. Ve skutečnosti by se hnízdo mělo likvidovat dřív, jde o jistý kompromis.
Asi je to stále silná káva, ale hnízdo v tomto stavu opravdu pomalu končí. Pokud se nezajistí jeho likvidace, dojde k šíření hybridních zemědělských čmeláků do přírody. Likvidace je tedy menší zlo, ať se nám to líbí, nebo ne.
Nechceme se zastávat MŽP, musíme si ale uvědomit že hlavní zlo je zneužití čmeláků na opylovací službu.
Tak co, stále vnímáte metodiku jako „čmeláčí masakr“?
Není spíš masakr decimovat přírodní druhy čmeláků, včel, ale i dalšího hmyzu masou zemědělských hybridů?
Měli bychom být spíš rádi, že tato metodika konečně vznikla, a že se začíná vyžadovat její přísné dodržování.
Co s tím tedy dělat?
Předně bychom se měli vyhnout použití opylovací služby jako takové. Šlo to bez ní dřív, tak se k tomu vraťme.
Stojí za tím snaha i intenzivní zemědělství, snaha pěstovat co nejvíc na co nejmenší ploše. Proto se používají pesticidy, aby se taková koncentrace plodiny ubránila proti přirozeným škůdcům.
Teď nastupuje i opylovací služba, aby se koncentrované plodiny stihly opylovat. Pokud je vše na jedné ploše, přirození opylovatelé to prostě nestihnou, nebo jim to trvá déle. Plocha je pro ně moc velká. Oni se tam nemohli množit, protože v předchozím roce tam nebyly takové podmínky.
Použití opylovací služby bohužel nelze dost dobře zakázat. Lidé se nevzdají zemědělských produktů, i kdyby se měly dovážet ze zahraničí. To by velmi znevýhodnilo naše producenty.
Řešení je tedy, rozdělit pěstování na více ploch, nechat mezi nimi pásy jiné vegetace a přírodních luk. Opylovatelé se zde budou množit a opylují i potřebné plodiny. Nebudou ale nuzovat poté, co tyto odkvetou. To bude mít pozitivní dopad obecně.
Producentům se možná o něco zvýší náklady na dopravu, ale ušetří za chemii, za opylovací službu, a ještě pomůžou přírodě. Je přece známo, že naše příroda má díky zemědělcům jednu z nejhorších skladeb v EU. Nákladově to nakonec bude neutrální, se započítáním všech efektů, mnohem lepší.
Pokud se producent ovoce a zeleniny nevyhne použití opylovací služby, ať používá k opylení domácí druhy čmeláků. Neměl by to ale být hojný druh čmeláka, jako například čmelák zemní (Bombus terrestris). Toho je v přírodě tolik, že jeho další množení by mělo podobný efekt, jako použití čmeláků zemědělských hybridů.
Je tedy potřeba použít jiné druhy čmeláků, zvláště ty nehojné a nesoustředit se jen na jeden druh a použít jich co nejvíc.
Lze využít čmeláků z naší přírody, těm pomoci se množit a podporovat je i jejich chovatele.
Stejně tak lze využít různé druhy opomíjených samotářských včel. Na ty se zapomíná, a přitom jsou to velmi významní pomocníci.
Především by se mělo přestat se zneužíváním přírody a víc se k ní vrátit, nesnažit se jí jen znásilnit.
Závěr a shrnutí
- Člověk si ve snaze mít se lépe, škodí a má se nakonec hůř. Použití zemědělských hybridních čmeláků pro opylovací službu je toho zářným příkladem.
- Zemědělce nikdo nenutí, aby opylovací službu používali. Velmi často se sami dostali do pasti tím, že chtějí co největší zisk. Tím si paradoxně generují další náklady. Mnohou pěstovat plodiny s v souladu s přírodu, využívat ji i pomáhat jí. Náklady nebudou vyšší, a dokonce na tom mohou ušetřit.
- Aby se omezily negativní důsledky použití opylovací služby, vnikla metodika, díky které se teď najednou lekáme a kterou autor v duchu bulváru nazývá „Čmeláčí masakr“.
- Díky moc za metodiku, čekalo se na ni dlouho. Je to nesmírně dobře, že JE. My za to všem zúčastněným skládáme poklonu. Metodika se ale musí důsledně prosazovat, dodržovat na dodržování přísně kontrolovat. Pak je to určitá cesta, jak zmírnit negativní následky opylovací služby ve volné přírodě.
- Ta „Strašná metodika a čmeláčí masakr“, mají jeden velmi důležitý efekt. Díky nim se veřejnost dozví, o co vlastně jde. Budou se zajímat, proč se to celé děje. Nakonec pod tlakem veřejnosti možná nezanedbatelné množství zemědělců přestane opylovací službu používat. Přeci nebudou zabíjet čmeláky. Budou hledat jiné cesty, jak žít v souladu s přírodou.
Děkujeme všem, kdo jste si přečetli původní reportáž Seznam Zprávy i naši reakci. Ano, téma není jednoduché, ale díky zájmu veřejnosti se věci hýbají kupředu a snad tím správným směrem.
Další příspěvky k tomuto tématu najdete na našem webu ZDE