Jiří Moutelík

Pomáháme čmelákům a přírodě - Unikátní encyklopedie čmeláků

Jiří Moutelík  – 17.8.1961 – 26.8.2020

Ten kdo si jednou začne něco s čmeláky, snadno jim propadne. Opravdu se může stát, že se z toho stane celoživotní koníček a že tomu propadnete.

Je to koníček velmi užitečný, byť časově náročný a plný adrenalinu i endrofinů. Užitečnost spočívá v tom, že jde i o pomoc přírodě, které toho tolik dlužíme.

Chovatelé čmeláků se o čmeláky starají, stejně jako jiní lidé o své domácí mazlíčky. Věnují jim pozornost a péči, nervují se tehdy, když není vše jak má. Je potřeba férově přiznat, že někdy je to na úkor rodiny a partnerů. Pro chovatele je štěstí, když jejich blízcí jejich vášeň pochopí a trpělivě je podporují. Není tomu tak vždy a není to samozřejmé, nicméně pokud je celá rodina chovatele zapálená pro ochranu přírody, tak se to daří a je to krásné.

Občas je čas a život neúprosný. Bohužel i něco hezkého jednou končí a někdy i předčasně. V tom je krása života – jeho pomíjivost. Ten, kdo si to uvědomí, umí si život užít plnými doušky dokud je čas, s krásným koníčkem, jakým je chov čmeláků.

Jedním z takových chovatelů byl pan Jiří Moutelík, který bohužel opustil náš pozemský lidský i čmeláčí svět v srpnu 2020.

Můj manžel Jiří

Můj manžel Jiří
Foto M. Moutelíková

.

Jiří byl zapálený chovatel a proto šel do všeho naplno.

Jeho práce byla náročná. Plavil se jako kapitán po ČR a Evropě na nákladních lodích a tak byl často na cestách. Přestože byl mimo domov, byl s ním ale a stále ve spojení. Pokud byla sezóna čmeláků, nezapomněl se na ně ptát – jak se jim daří.

Někteří chovatelé si ho pamatují, jak jim volal z paluby lodi a konzultoval s nimi chovatelská témata za zvuku vln.

Jiří Moutelík

Čmeláky choval v obci Chramostek.
Foto M. Moutelíková

 

I poté, co skončil plavbu na nákladních lodích, zůstal vodě a šífům věrný. To když pracoval na vyměřovací lodi Valentýna. Tato speciální loď se stará o bezpečnou říční plavbu – měří profil dna a označuje bezpečnou trasu na stále se měnícím dně řek v české republice.

Vyměřovací loď Valentýna II.

Vyměřovací loď Valentýna II.
Foto Povodí Vltavy

 

Na jaře roku 2012 se rozhodl, že chce být blíž přírodě. Pořídil si pojízdnou maringotku. V které v Chramostku trávil víkendy se svou ženou, aby byli blíž přírodě …. a také s prvními třemi čmeláčími úlky.

Starosta obce Lužec nad Vltavou (k té Chramostek patří) mu dovolil nový domov umístit na okrai u pole. Tam se jako správný chovate, staral nejen o čmeláky a jejich úlky, ale i o jejich potravu a hnízdní možnosti. Svěřenou plochu udržoval, osíval travou a medonosnými rostlinami i keři. Vytvářel tak malý čmeláčí ráj.

Jiří Moutelík

Pořád bylo co opravovat a natírat.
Foto M. Moutelíková

Jako každý chovatel netrpělivě vyhlížel, až se za okny narodí jaro a pak byl k neudržení. Musel ven se síťkou, nebo se sklenicí na odchyt za čmeláky. 
Zvláště když se objevily matky královny hledající hnízdiště, trávil jejich pozorováním dlouhé hodiny, stejně jako jejich usazováním.
Úspěchy a pozorování hlásil domů plný radosti nebo očekávání, jak dopadne další pokus. Dobře věděl, že vše chce svůj čas a že i na matky čmeláků se musí zvolna a že „zhurta“ není cesta k úspěchu. Bylo z něj bylo cítit nadšení a čirá radost.

Ani o legraci kolem čmeláků nebyla nouze. Například když se mu do prázdného úlku usadil roj včel, který někomu v okolí uletěl. Naštěstí měl kolem sebe přátele včelaře, kteří mu v takové situaci rádi pomohli.

Jiří Moutelík

V Chramostku měl na víkend maringotku.
Foto M. Moutelíková

Jak Jiří sbíral zkušenosti, navázal mnoho kontaktů s dalšími chovateli čmeláků – čmelákáři. S těmi se radil a sdílel poznatky a zkušenosti.

Stalo se mu samozřejmě i to, co každému dalšímu  „bombusofilovi“, tedy čmeláčímu propadlíkovi, počty jeho úlků nenápadně rostly.

Nejspíš to byla materializace jeho „těšení“ v zimě, které nenechalo jeho šikovné ruce zahálet. Oficiálně přiznaných počet úlků bylo 17.

My chovatelé, ale víme, jak to je. Tedy kolik úlků doma přiznáme a kolik jsme jich v případě potřeby schopni najednou vykouzlit z ukrytých zásob. Nebo je umíme rychle přidělat, když se sezóna daří a matky královny kolem vás hledají, kam složit hlavu a křídla…

Jiří trávil čas v přírodě velmi rád, jeho rodina mu to umožnila, podporovala ho v tom. Pokud to šlo, byla tam s ním spolu s dalšími domácími mazlíčky – kočkami. I ty pro něj měly pochopení, takže více či méně trpělivě čekaly, až se jim zase bude jejich páníček věnovat. Jak je známo, tak kočky na čmeláky žárlí a proto se vždy živě zajímaly, co to upoutalo jeho pozornost, a kdy se jim zase bude věnovat. 

Jiří měl velké plány a těšil se na to, až bude v důchodu doma a  nebude se plavit někde v dáli. Chtěl se čmelákům věnovat naplno a stejně tak včelám. Chtěl ráj čmeláků rozšířit a pomáhat jim.

Osud tomu ale nechtěl a tak se kariéry včelaře nedočkal – odletěl z tohoto světa dřív, než chtěl.

Je škoda nechat některé stránky života nedopsané, bohužel se to někdy stává. Těch popsaných bylo hodně a jsou popsané hezkými příběhy.

Jiří, děkujeme Ti za čmeláky i za vše, co jsi pro ně udělal, vážíme si toho!