Jak to chodí ve čmeláčím hnízdě

Pomáháme čmelákům a přírodě

Ze života čmeláků - jak to chodí v hnízdě

Životní cyklus čmeláků – více informací

V kapitole Životní cyklus čmeláků jsme se dozvěděli, jaký je základní životní cyklus čmeláků.  Zde se dozvíte něco víc o životě čmeláků a o tom, jak to chodí v čmeláčím hnízdě.

S laskavým svolením Ph.D. A. Votavové jsme jako základ využili text z její publikace „Chov a podpora čmeláků na zahrádkách i ve městě“. Ten jsme ale výrazně rozšířili především o poznatky a zkušenosti pana Jaromíra Čížka a také o další zkušenosti a pozorování.

Životní cyklus čmeláka má svá specifika a zásadně se liší od včel, kterým jsou ale čmeláci tak blízcí. U čmeláků vše začíná jarem a zimou končí. Zimu přežijí jen oplozené matky-královny, které na jaře dají vzniknout novému pokolení. Právě proto čmeláci nevytvářejí velké zásoby medu, protože ho nevyužijí.

Život čmeláků je stále ohrožen, protože musí znovu a znovu hledat místo pro hnízdiště, zakládat hnízdo a hledat si partnery. I když se jim to povede, nemají vyhráno a musí celý životní cyklus bojovat o holý život, aby se jim  vše povedlo dovést do úspěšného konce. 

Čmeláčí romantika? Ale běžte… Pojďme se na jejich životní cyklus podívat trochu podrobněji.

Z detailů, které vám poskytneme uvidíte, že středobodem hnízda čmeláků je matka – skutečná královna. Její přítomnost a síla dává hnízdu řád a pořádek. Matka si ho umí zjednat fyzickou silou, ale současně i chemicky svými  feromony, kterými celé hnízdo řídí. Jakmile matka zeslábne a její zesláblou feromony společně s ní, vše se v hnízdě změní – řád a harmonie jsou nahrazeny disharmonií, ztrátou soudržnosti hnízda jako rodiny a místo rodinné idylky dochází k vnitřnímu boji.

Proto právem nazýváme matku „matkou-královnou“ a budeme se tohoto pojmenování důsledně držet. Pro zajímavost – včelí královna takovou roli v hnízdě včel nemá. Pokud zeslábne/zemře, roj včel si může vychovat matku novou. Nižší míra socializace u čmeláků z matky-královny vytvořila nenahraditelný střed čmeláčí rodiny. 

I o tom se dočtete v následujícím textu, stejně tak o zajímavostech jednotlivých fází jejich životního cyklu.

Některé detaily ze života čmeláků jsou velmi důležité pro jejich chovatele. Proto chod hnízda čmeláků popisujeme poměrně detailně. V návodech pro chovatele bude poskytnuto řešení, jak dané detaily v chovu řešit.   

Nezapomeňte  se podívat na krásný film Tajemný život čmeláků, který vám v přehledné formě ukáže taje a úskalí jejich života. 

Upozornění – sledování tohoto filmu ale není bez rizik – snadno si přivodíte těžko odstranitelnou závislost na čmelácích (bombusofílii). 🙂

Detaily života čmeláků budeme popisovat v dalších kapitolách a i ty budeme průběžně doplňovat.

O.

Životní cyklus čmeláků – Zdroj: Pszczoły w mieście Trzmiele Wrocławia

 

1. Matka-královna se probouzí

Na jaře (březen – květen), když se půda prohřeje, se matka-královna probudí ze zimního spánku a navštěvuje raně kvetoucí rostliny jako je vrba jíva, hluchavka, dymnivky aj.. Zde obnovuje své energetické zásoby po dlouhých měsících hibernace. Současně se znovu nabytím energie matka-královna čeká na vhodné podmínky pro založení hnízda. Instinkt (i praktický pohled na věc) jí nedovolí založit hnízdo v době, kdy jsou nízké teploty (nedokázala by v ní zahřát larvy svých potomků) a současně, bez dostatku potravy by je nedokázala uživit.

Zajímavost

  • Matky různých druhů čmeláků se budí v různé době tak, aby včas zastihly dobu květu jejich preferovaného druhu rostlin (např hluchavky)
  • Matky pačmeláků (viz parazité čmeláků) hibernují ve větší hloubce, aby je prohřátá půda probudila později a ony zastihly jim příslušné druhy hostujících čmeláků optimálně již ve stádiu první generace dělnic  

Matka čmeláka na jaře – čmelák zahradní (B.hortorum) – Foto Flićker

2. Založení hnízda a soliterní fáze

Když se matka-královna  zotaví ze zimního spánku a zjistí, že nastaly příznivé podmínky, začne postupně hledat místo, kde by mohla založit hnízdo. Někdy se tyto fáze mohou překrývat. Tedy matka-královna jen obhlíží terén a k zajímavým místům se postupně vrátí, až nastane ta správná doba k založení hnízda.

Zajímavost

  • Hledající matku-královnu poznáme podle nízkého pátracího letu nad zemí –  nesedá na květy, ale zalézá do myších a jiných děr v zemi, nebo do různých otvorů a zase je opouští, aby popolétla a zkusila jinou dutinu
  • Matky některých druhů se spolehlivě vrací do místa, kde bylo jejich rodné hnízdiště 

Místem pro založení hnízda mohou být i různá opuštěná obydlí drobných savců a ptáků, která obsahují nějaký teplodržný materiál (výstelku). 

Čmeláci jsou přizpůsobeni chladnému klimatu. Mají husté ochlupení nebo ovládají částečnou termoregulaci pomocí svalového třesu. Na rozdíl od jiného hmyzu proto mohou být aktivní i za nízkých teplot či špatného počasí. Chladnější teplotu jsou schopni do jisté míry zvládat, dokonce lépe, než vysoké teploty. Pro stavbu hnízda počítají s tím, že bude na jaře vystaveno v chladu a proto je ho nutné tepelně chránit, aby se jejich plod v hnízdě mohl zdárně rozvíjet. Proto matky-královny vyhledávají dutiny, ve kterých je k dispozici tepelně izolující hnízdní materiál. Tím se liší například od včel, které vyhledávají prázdnou dutinu.  

Čmeláci si v přírodě staví hnízda na různých místech. Buďto v zemi v dutinách po hlodavcích, v dutinách skal/zdí, v hromadě kamení, v dutinách stromů, nebo v hromádce staré suché trávy.

Pokud se zahnízdí v blízkosti člověka, mohou využít ptačí budky, prostor s tepelnou izolací pod střechou domů, starou deku, nebo kůži na balkóně,  atd. Nevadí jim ani skelná vata (viz příklady čmeláků rokytových v tepelné izolaci stěn). Může to být ale otočený květináč, nebo kompost – tedy místa, která královnám připomínají přirozené hnízdní podmínky. Každý druh preferuje trochu jiné podmínky a místa k zahnízdění, o tom se více dozvíte později v katalogu druhů čmeláků na našem webu.

Když matka-královna najde vhodné místo, vytvoří si ve výstelce malou dutinu, jejíž stěny potře nektarem a voskem, aby v ní dokázala udržet potřebnou teplotu. Jde opravdu o malou komůrku, právě tak velikou, aby se v ní matka mohla otáčet, postavit základ voskové stavby hnízda (dílo) a kterou dokáže sama vyhřát na teplotu potřebnou pro vývoj larev. Matka se  chová energeticky úsporně a ví dobře proč. Mimo jiné i proto si matka zakládá hnízdo v pomyslném středu výstelky, kde očekává co nejmenší tepelné ztráty. Že je tepelná izolace hnízda důležitá, dokazuje následující fakt.  Ranné druhy čmeláků potřebují dostatečné množsví výstelky, zatímco pozdější druhy si vystačí s menším možstvím teplodržného materiálu.

Vosk si matka-královna vytváří ve voskových žlázách na zadečku jako tzv. výpotky.  Vosk poté roztírá po dně komůrky svým holým a teplým bříškem. Vytváří tak pevnou plochu – voskovu podložku. Následně si postaví voskový džbáneček, do kterého nanosí nektar z květů. Nektaru zahuštěnému ve volátku a upravenému pomocí enzymů z ústních žláz se říká med. Je podobný medu včel a slouží ke stejnému účelu – zásoba potravy. U matky-královny čmeláka je to zásoba na noc a na nepříznivé dny. Sladký nektar čmeláci využívají jako „palivo“ a zdroj energie – bez něj nedokáží přežít více než několik hodin.

Hnízdní materiál (výstelku) ve vybraném hnízdě si matka upraví pro svou potřebu, ale sama není schopna si takový materiál obstarat a nanosit do hnízda. To platí pro většinu u nás běžných druhů. Mnohá matka-královna proto vhodný útulek pro hnízdo vůbec nenajde. Pokud najde špatné místo, které třeba promokne nebo v něm plod prochladne, hnízdo po pohromě opustí. Buď sam zahyne, nebo se pokusí vniknout do již založeného hnízda jiné královny, kde je po vzájemném souboji jedna ze sokyň buď vyhnána, nebo zabita.

Zajímavost

  • Někdy lze v hnízdě najít více mrtvých matek a jednu živou – vítěznou. Občas nastane situace, kdy v hnízdě založí hnízdo více matek-královen, někdy dokonce různých druhů. Tato situace ale netrvá dlouho a matky se jednoho dne potkají.  Setkání a soužití pak končí soubojem a smrtí slabší z nich. Někdy ale dojde i na vzájemné zranění a smrti obou matek
  • Jaromír Čížek opakovaně pozoroval, že v atraktivním přírodním hnízdišti a v jeho okolí se nacházelo více mrtvých matek a jedna vítězná – většinou největšího pozdního druhu
  •  Častými „spolubydlícími“ v hnízdech  jsou matky čmeláka rolního (Bombus pascuorum), které v souboji s větším druhem nemají šanci.  Proto jde o spobydlíci jen dočasné

 

Matka-královna  je stále sama – hovoříme o tzv. solitérní fázi. Sama – upravuje hnízdní dutinu, staví voskovou stavbu hnízda, nosí nektar, zahřívá vajíčka a následně krmí hladové larvy. Během pohybu mimo hnízdo je ohrožena nepřáteli čmeláků a může se snadno stát i potravou ptáků (ťuhýk, někdy  i sýkory, ze vzácnějších druhů např. vlha).

Do toho všeho musí odrážet snahy matek stejného /jiného druhu čmeláků o převzetí jejího hnízdiště.

Důsledkem toho soliterní fáze velmi často končí zánikem hnízda.

3. Starost o první generaci dělnic – konec soliterní fáze

Brzy po té, co si matka našla místo k hnízdění a postavila džbánek na med, naklade první vajíčka (6–10) do misky z vosku na voskové podložce, kterou pak voskem i uzavře. Tomuto voskovému útvaru se říká buňka.

Sbírá již také pyl, který přináší do hnízda v podobě pylových rousek na zadních nohách.

Pyl slouží hlavně jako zdroj bílkovin, ale i dalších látek, které jsou nezbytné pro vývoj plodu. Kromě způsobu letu matky-královny je právě přítomnost pylových rousek na zadních nohách jasným signálem, že matka již hnízdí.

Za nakladených vajíček se za 3–5 dnů vylíhnou larvy, které matka zahřívá vlastním tělem na potřebnou teplotu 29–30 °C a krmí je směsí pylu a nektaru, které stále každý den sbírá.

Čmeláci patří mezi hmyz s proměnou dokonalou a vývoj jedinců má čtyři stádia.

První stádium je vajíčko, které je bílé, štíhlé, lehce zahnuté a dlouhé 2–3 mm. Obvykle bývá v buňce/pouzdře více vajíček pohromadě.

Druhé stádium je bílá, beznohá, buclatější a do písmene „C“ stočená larva, která postupně roste. Velké larvy, ze kterých budou královny, mohou být na konci larválního stádia až 1,5–2 cm dlouhé.

Larvy jsou vždy schovány ve voskovém obalu v pouzdru. Matka pro krmení pouzdra otevírá a následně voske uzavírá a larvy tak chrání, pouze u starších larev se objevují krmné otvůrky.

Zajímavost

  • Podle způsobu krmení larev se čmeláci dělí na dvě skupiny
    1. 
    Pocket makers“, překládáno jako „stavitelé kapes“, vytváří voskové kapsy, které přiléhají na voskový obal larev. Pyl je pak samičkami vkládán přímo do těchto kapes, odkud si je larvy samy berou. Důsledkem je nerovnoměrný přísun potravy a větší rozptyl ve velikosti dospělců, kdy některé  dělnice mohou být téměř tak velké jako královny.
    2.Pollen storers“, překládáno jako „skladovači pylu“, kapsy netvoří a krmí larvy přímo otvorem ve voskovém obalu. Na rozdíl od první skupiny si tvoří zásoby pylu v pylových miskách. U této skupiny je rozdíl ve velikosti královen a dělnic zpravidla dobře patrný.

Třetí stádium začíná tím, že si larva ve voskovém pouzdře kolem sebe vytvoří vláknitý zámotek (kokon), v něm se postupně uzavře a přestane přijímat potravu. Při vytvářená zámotku larva pomalu rotuje v poloze na boku. Na konci této fáze se larva vztyčí hlavou vzhůru. Kokon dostane svůj typický vejčitý tvar. Matka-královna (nebo později dělnice) z jeho povrchu kusadly oškrábe voskové zbytky původního voskového obalu a zrecykluje je pro stavbu voskového pozdra ostatních larev.  Proto jsou kokony světle žluté a ne tmavé jako ostatní vosková pouzdra s larvami a s vajíčky.

V bezpečí kokonu se larva naposledy svleče a stane se z ní kukla, která již má zřetelné znaky dospělce – je patrná hlava, končetiny a další části těla. Tomuto procesu se říká metamorfóza. Toto stádium trvá přibližně 10 dnů.

Posledním čtvrtým stádiem je dospělý jedinec. Ten si svými kusadly vykouše na vrcholku kokonu víčko, kterým vyleze ven. někdy mu v tom pomáhají dělnice. Prázdný kokon pak dělmice využívají jako zásobárny pylu a medu.
Aby mohl dospělec snáze prolézt malým otvůrkem v kokonu, je jeho tělo ještě měkké. Také není plně pigmentovaný a je zbarven většinou bílošedě. Ke zpevnění kutikuly a vybarvení dochází až za 24 hodin, kdy se jedinec zdržuje v nejčastěji na povrchu hnízda. Zde má dostatek vzduchu ke zpevnění těla i křídel a kde má současně šanci, že ho nenávratně nepoškodí pohyb ostatních jedinců v hnízdě.

Délka vývoje od vajíčka po vylíhnutí dospělé dělnice není pevně daná, jako je tomu např. u včely medonosné, ale závisí na druhu a vnějších podmínkách, zejména na teplotě. Obvykle však trvá 19–30 dní.

Zajímavost

  • Někdy se povede v hnízdě najít různě vybarvené jedince. Pokud se jedná o světle zbarvené jedince, resp. „nevybarvené čmeláky“, nejspíš jste měli štěstí nalezli jste méně jak den starého čmeláka

Po zakuklení první generace larev může matka-královna hned začít klást další vajíčka. Ty často klade na vrcholky kokonů, kde můžete nové kladení snadno rozpoznat.  Opět je klade do voskovoých pouzder. Zde se z vajíček líhnou larvy, rostou, pouzdra se zvětšují a oddělují do samostaných pouzder a následně do samostatných  kokonů – cyklus se opakuje a hnízdo roste. Voskové dílo (hnízdo) tak postupně roste do výšky a do šířky. Většinou je nepravidlné – nečekejte  stavbu díla jakou mají včely.

Zajímavost

  • Podle velikosti kokonů lze odhadnout pohlaví larev, které v nich nalézají. Největší kokony, výrazně oddělené od sebe, jsou mateřské kokony – z nich se narodí nové matky-královny, největší jedinci v hnízdě.
  • Kokony trubců bývaí menší než mateřské a často jsou ve shlucích/sloupcích

Larvy čmeláka Bombus impatiens ((různá stádia) – Foto: Kuhn Photo

4. Hnízdo se rozrůstá – konec soliterní fáze

Jakmile se v hnízdě vylíhnou první dělnice, končí solitérní fáze. Hned jak jsou dělnice schopny sbírat potravu, začne se matka-královna věnovat pouze kladení vajíček a péči o potomstvo.

Z hnízda už nevylétá, s výjimkou velmi kritických situací, kdy je hnízdo ohroženo nedostatkem potravy. Může jít např. o výrazný pokles venkovních teplot a snížení počtu květů tzv. medonosných rostlin, ztrátou několika dělnic první generace, nebo poškození a oslabení hnízda.

Na matce-královně závisí založení nové generace, proto se nevystavuje zbytečnému riziku pobytem mimo hnízdo, ani se neúčastní obrany hnízda před útokem nepřítele. V takovém okamžiku se naopak  instinktivně ukrývá pod hnízdo. Je to logické – její role je nezastupitelná a předčasný konec jejího života se rovná konci hnízda.

Zajímavost

  • Pokud je v soliterní době matka-královna vyrušena (zvláště na počátku rozvoje hnízda), může hnízdo definitivně opustit. Taková matka-královna se pak většinou stane tzv. bludičkou. Tváří se, že hledá nové hnízdiště, někdy se snaží proniknout do jiných hnízd, ale nové hnízdo a potomstvo již nezaloží

Doba, po kterou matka klade vajíčka, ze kterých se líhnou další a další dělnice trvá přibližně měsíc a půl od vylíhnutí první generace dělnic. Za tu dobu jich hnízdo vyprodukuje několik desítek až stovek jedinců, v závislosti na druhu. Některé dělnice se věnují péči o plod a hnízdo, jiné sbírají potravu (létavky).

Hnízdo postupně zesílí na tolik, že je schopno zajistit dostatek potravy pro nové matky a samce (trubce).

Zajímavost

  • Dělnice se také čato liší svou velikostí. První generace dělnic je zpravidla velmi malá, ale se zvyšujícím se počtem dělnic a tedy jedinců, kteří o hnízdo pečují, roste i jejich velikost. Proto můžete v hnízdě zahlédnout velkou variabilitu velikostí jedinců. Základním pravidlem pro určení matek je bývá jejich velikost, výrazně převyšující ostaní jedince 

Hnízdo čmeláka skalního (Bomnbus  lapidarius) – Foto:O. Hercog

5. Zrození pohlavních jedinců – nových matek a samců

Po stádiu produkce dělnic nastává v hnízdě několik změn. Jde o období zvratů a konec romantické fáze poklidného růstu hnízda.  Schéma těchto změn není zcela totožné u všech druhů., zde popíšeme průběh vývoje a změn v hnízdě čmeláka zemního (Bombus terrestris).

První změnou je to, že všechny larvy, které pocházejí z oplozených vajíček od matky, a ze kterých se doposud líhly dělnice, začnou být krmeny větším množstvím potravy tak, aby se z nich vylíhly nové matky-královny.  To je cílem čmeláčího snažení, protože ony pak zajistí pokračování druhu.

Zajímavost

  • Podobně jako u včel, se ze stejných (oplozených) vajíček líhnou dělnice a nebo budoucí matky. Jejich určení dělnice/matka je primárně dáno tím, jak jsou larvy krmeny. 

Po několika dnech od vylíhnutí opustí nové matky-královny rodné hnízdo a začínají si hledat samce mimo hnízdo, aby se spářily s nepříbuznými  jedinci. Na noc se vracejí do rodného hnízda, kde přečkávají tmu a případně nepříznivé počasí.

V tomto období si také matky-královny vytvoří dostatešně velké tukové zásoby, které potřebují pro úspěšné přezimování (hibernaci) – vykrmí se.  

Zajímavost

  • Královny se páří až na výjimky pouze s jedním trubcem (závisí na druhu)
  • Samci  (trubci) se mohou pářit vícekrát, na rozdíl od trubců trubců včel, pro které páření znamená konec života
  • Vztah nových královen, kterých bývá v hnízdě i několik desítek, k matce i k sobě navzájem je přátelský. Rivalita matek nastává až na jaře další sezóny, kdy se dvě matky-královny (byť může jít o sestry) v jednom hnízdě již nesnesou

Jakmile se matky-královny spáří, nastává doba loučení. Než naposledy opustí své rodné hnízdo, naplní si volátko medem a definitivně ho opustí.  To se děje většinou do deseti dnů od jejich narození. 

Zajímavost

  • Spářené makty-královny se často vyvykrmí tak, že jejich odlet z hnízda je komplikovaný – jsou tak težké, že se jim to občas podaří až na několik pokusů a odletu potřebují vylézt na vyvýšené místo
  • Spářenou matku-královnu lze poměrně bezpečně rozpoznat podle toho, že jí před opuštěním „obsadí“ v hnízdě čmeláků vždy přítomní roztoči rodu Acarina. Ti se tak s matkou dostanou do jejího hibernakula a následně do hnízda, které si matka-královna na jaře dalšího roku založí

Páření čmeláků – Foto BugBlog

Zajímavost

  • Jsou zaznamenány případy, kdy se některé mladé matky-královny chovají jako dělnice a v rodném hnízdě pomáhají s péčí o plod. Další osud takových královen není znám, ale zřejmě pak nenaplní své poslání královny, tedy nespáří se a novou generaci nezaloží. Mohou z nich být staré panny – včas nenaleznou samce a postupně přestanou být  atraktivní díky poklesu hladiny jejich feromonů
  • Stejně tak lze v hnízdě najít i mladé matky-královny, které hnízdo neopouštějí. Ty mohu mít  nějaké (často neviditelné) poškození a příroda s nimi již nepočítá
  • Chovatelé někdy zaznamenali situaci, kdy se v rodném hnízdě snažily hybernovat mladeé-matky královny některých druhů (čmelák rolní – Bombus pascuorum)
  • Nespářené matky v přírodě nepřežijí zimu, resp. není známo, že by se jim to podařilo

Druhá změna ve společenství spočívá v tom, že matka-královna, která kladla doposud jen oplozená vajíčka, začne klást i vajíčka neoplozená (diploidní vejce). Z těch se líhnou samci, neboli trubci.

Tyto dvě změny, kdy hnízdo čmeláků začne vychovávat pohlavní jedince, se nazývají bod zvratu (swith point) a znamenají zásadní nevratné změny v hnízdě.

Třetí změna spočívá ve změně chování společenstva. Matka-královna zakladatelka až dosud skutečně vládla hnízdu svými feromony, řídila jeho běh a svým dominantním  chováním mu udávala řád. Produkce jejích feromonů ale s jejím věkem klesá a harmonie hnízda se vytrácí.  U dělnic tak dochází k  rozvoji vaječníků, čemuž až dosud feromony matky-královny úpěšně  bránily.   

Dělnice, které do této chvíle svorně pečovaly o potomstvo matky se  postupně „vzbouří“. Neklid je vidět a slyšet v celém hnízdě – hnízdo silně bzučí, dělnice neklidně pobíhají. Projevy disharmonie jsou tedy velmi zřetelné a podobají se stavu, kdy na hnízdo podniká útok pačmelák (viz parazité a nepřátelé čmeláků).

Dělnice sice i nadále pečují o veškeré larvy v hnízdě, ale začnou soupeřit mezi sebou, a také s vlastní matkou, o možnost klást svá vlastní (neoplozená)  vajíčka. Dochází k fyzickým atakům dělnic mezi sebou, dělnic s matkou, kradení a požírání cizích vajíček., často i v průběhu jejich kladení. Romantika hnízda je tedy definitivně minulostí. 

Toto období se nazývá kompetiční fáze a setrvává až do zániku hnízda v létě, nebo na podzim.

Zajímavost

  • Pokud se dělnicím povede naklást a ubránit svá vajíčka, rodí se z nich jiý jen samci (trubci). Jde totiž o neoplozená vejce (dělnice se nespářily). Dělnice tak vlastně rodí své vlatní bratry. Paradoxně se to daří hlavně slabším dělicím, které nenápadně nakladou vajíčka někde na okraji voskové stavby hnízda (díla). V centru díla mezi sebou o postavení bojují silné dominantní dělnice, které si vejce vzájemně požírají ve snahu prosadit „svou krev“, byť je o sestry. 

 

6.  Matka-královna (zakladatelka)  slábne a umírá

Někdy v období kompetiční fáze stará matka-královna umírá. Její role skončila a je čast odejít. Je  vyčerpaná, unavená ze stupňujících ataků dělnic, které postupně přestala ovládat svými feromony. Přestože je pohled na matku opouštěící hnízdo jedním z nejsilnějších momentů, které chovatel čmeláků může zažít, neni to smutné. Matka uspěla a vrací se zpět do přírody, se kterou brzy splyne,  

Zajímavost

  • Rivalita dělnic je taková, že pokud matka-královna  sama neodejde z hnízda, jsou ji schopny vyvléct z hnízda, nebo dokonce v hnízdě zabít
  • Odcházející matka-královna je viditelně opotřebovaná, často s holými plochami bez ochlupení, s okousanými křídly, zchromlá. 

 

7. Hnízdo zaniká

Poslední samci, kteří se narodily z vajec dělnic, opouštějí hnízdo a hledají v přírodě matky, se kterými se spáří.  Samci v přírodě postupně umírají, dožívají se kolem jednoho měsíce

Dělnice v hnízdě stárnou a umírají, létavky se postupně ztrácejí a nevracejí z proletu – nové dělnice se již nerodí.  Dělnice mohou ještě několik týdnů po odchodu matky existovat a udržovat hnízdo při životě, než uhynou v hnízdě stářím. Zimu ale nepřežije žádná z nich, stejně jako samocu (trubci). Jediný, kdo přežije, jsou oplozené mladé královny. Tím se cyklus čmeláčí hnízda uzavře.

Hnízdo zaniká a podléhá zkáze – plísni, nebo ho případně uklidí parazité čmeláků . Vytvoří se tak prostor, kam například hlodavci nanosí nový materiál a ten je v další sezóně opět využit další rodinou čmeláků.

Zajímavost

  • Přestože považujeme parazity jako je například zavíječ čmeláčí (Aphomia sociella) za škůdce čmeláků, zde je potřeba ocenit jejich roli jako uklízecí čety. Jejich larvy velkou část voskové stavbu i mrtvé jedince čmeláků  v hnízdě zkonzumují
  • Za dobrých podmínek mohou některé druhy čmeláků založit druhou gerenaci hnízd. Neí ale známo, kolik matek z druhé generace dovede svá hnízda do úspešného konce a kolik jejich dcer se dokáže v přírodě spářit a dožít jara dalšího roku  

 

8. Přezimování matek-budoucích zakladatelek nové generace

Mladé matky-královny  si po spáření a opuštění rodného hnízda najdou místo k přezimování (hibernákulum). Velmi často takové místo naleznou na kraji lesa, někdy i v suchém kompostu atd.

Vždy jde ale o místo s materiálem, který jim dovolí se ukrýt pod zem (např. jehličí, suchá kyprá zemina). Matky doufají, že je tam nevyplaví voda z dešťů, nebo z tajícího sněhu, protože hibernákulum je jen dutina  zemi bez jakékoli tepelné ochrany.

Mladé matky-královny zahajují hybernaci co nejdříve po spáření. Nevzstavují se zbytečnému riziku zranění, nebo ztráty života.  To znamená, že matky hibernují někdy již od července do března/dubna dalšího roku    

Zajímavost

  • Jsou zaznamenány případy, kdy se matka v průběhu léta probudí a vrátí se do rodného hnízda ve snaze co nejsnáze dočerpat energii ze zbylé zásoby medu
  • V laboratorních podmínkách mohou matku hibernovat i 12 měsíců 
  • Mladé matky-královny, přezimují v zemi nad zámrznou hloubkou. Chemické složení jeiich krve  hibernace, ve které se nacházejí jim ale umožňují přežít stav celkového promrznutí organismu

Matka čmeláka v hibernaci

 
 
 

Podívejte se na krásné  video, které ukazuje detaily ze všech fázi života hnízda čmeláků zemních (Bombus terrestris).

 

Datum poslední aktualizace: 26/2/2020