Zavíječ cizopasný (Aphomia sociella) a čmeláci v přírodě
Co se zde dozvíte
- Co je to zavíječ cizopasný
- Jak ho poznat
- Jaký má životní cyklus
- Jak škodí hnízdu čmeláků
- Je zavíječ opravdu jen zabiják čmeláků
Datum poslední aktualizace: 18/5/2022
Úvod
Zavíječ je jeden z hlavních nepřátel a likvidátor čmeláčích hnízd v přírodě, ale i v chovu čmeláků.
Zavíječ cizopasný parazituje hnízdech čmeláků, vos i sršní a působí zde v podstatě stejně – jeho larvy se krmí odpadem a stavbou hnízda do doby, kdy zesílí a pak konzumují larvy hostitele. Jeho hnízdo oslabí, ale často ho zlikvidují a to včetně dospělců.
Zavíječ je sice parazit, ale jeho působení má z pohledu přírody i pozitivní smysl, jak se zde postupně dozvíte.
V této kapitole popíšeme zavíječe jako takového. V části pro chovatele < ZDE> popíšeme podrobně techniky a možnosti, jak hnízdo proti zavíječi chránit a jak zasáhnout, když je hnízdo v úlku napadeno.
Jak zavíječ cizopasný vypadá
Dle Biolib je jeho zařazení následující:
říše Animalia živočichové >> kmen Arthropoda – členovci » třída Insecta – hmyz » řád Lepidoptera – motýli » čeleď Pyralidae – zavíječovití » rod Aphomia – zavíječ » podrod Aphomia
Pro nás asi bude praktičtější jeho popis :
- Je to noční motýlek 20 – 30 mm dlouhý s rozpětím křídel 18 – 44 mm.
- Jeho křídla jsou červenohnědá, šedočerná nebo tmavě zelená s tmavě hnědým vzorem.
- Samci se liší od samiček a jsou výrazněji zbarveni než samičky (pohlavní dimofirmus).
- Samci se vyznačují světlou popelavou barvou na horní straně předních křídel (první pár) a dlouhými tykadly.
- Samičky mají ve středu předních křídel tmavou skvrnu a typickou hlavu. Velikost samičky je někdy taková, že se protáhne velmi malou skulinou.
- Housenky (larvy) zavíječe jsou v konečném stádiu 20 až 30 mm dlouhé, silné, žluté až nazelenalé, s výraznou tmavou hlavou a silnými kusadly.
Možná si zde ještě upřesněme rozdíl mezi larvou a housenkou – larva je nedospělé stadium živočicha. Housenka tedy představuje larvální stadium motýlů.
Jaký je životní cyklus zavíječe
Zavíječ cizopasný parazituje v hnízdech čmeláků, vos i sršní a působí zde v podstatě stejně – jeho larvy (housenky) se krmí odpadem a stavbou hnízda do doby, kdy zesílí a pak konzumují larvy hostitele. Jeho hnízdo oslabí, ale často ho zlikvidují a to včetně dospělců.
Samička zavíječe v dubnu až srpnu (hlavně však v květnu až červenci) za šera a v teplých nocích hledá hnízda hostitelů.
Hnízda nachází podle pachové stopy. Napadá především hnízda čmeláků umístěná na povrchu, ale umí proniknout i do hnízd čmeláků ukrytých v zemi.
Pokud matka narazí na hnízdo čmeláků, hledá místo, kudy do něj proniknout. Při hledání se řídí primárně pachovou stopou, proto ji primárně zajímá vstupní chodba do hnízda.
Jakmile matka zavíječe pronikne k hnízdu čmeláků, naklade tam shluky 60–230 miniaturních vajíček – přímo na voskovou stavbu, do její blízkosti nebo do výstelky.
Z nakladených vajíček se za cca 10 dní vylíhnou malé světloplaché a velmi pohyblivé housenky světlé barvy. Ty zůstávají ve skupinách. Malé housenky se zpočátku zdržují ukryty pod hnízdem a živí se tam odpadem.
Housenky se krmí, rostou a podle všeho dokážou absorbovat i pach hnízda čmeláků. Díky tomu se maskují a ve tmě hnízda jsou pro čmeláky neviditelní. Čmeláci na larvy zavíječe v hnízdě nereagují a ty se tam v klidu krmí voskovým dílem, ale hlavně čmeláčím plodem – jejich larvami.
Následující video a fotografie pořídila Pavlína Krčová
Další fotografie zachycují již velké vypasené larvy (housenky)
Housenka zavíječe vyjmutá z vláknitého obalu, ve kterém se chystala zimovat. Housenky byly nalezeny v polystyrenové izolaci úlku.
Housenka po vyjmutí z obalu.
Jak housenky zavíječe rostou, pouštějí se do vyšších pater a do hnízda. Zde používají taktiku tunelování – prožírají voskovou stavbu hnízda ze spodní strany a pronikají k larvám. Umí také procházet mezi jednotlivými voskovými buňkami horizontálně. Své chodby často opřádají hedvábným vláknem, které je chrání proti kusadlům hostitelů, jako jsou čmeláci, včely, nebo vosy.
Čmeláci jsou proti nim prakticky bezbranní. Housenky zavíječe se postupně pustí do voskové stavby hnízda (díla), zásoby pylu, prokoušou z boku voskové obaly a uvnitř požírají larvy a vajíčka čmeláků. Požírají v čmeláčím úlu vše kromě teplodržného materiálu. Nepohrdnou ani mrtvými čmeláky.
Útok larev zavíječe je zprvu nepozorovatelný – probíhá pod výstelkou v hnízdě a voskovém díle čmeláků. Malé housenky jsou navíc velmi rychlé a okem obtížně postřehnutelné.
Tím, že napadají larvy hostitele ze spodní strany / z boků znamená, mohou snadno uniknout pozornosti pozorovatele.
V případě silného napadení housenky zavíječe umí dokonce opříst hnízdo hedvábným vláknem tak, že znemožní pohyb dospělců čmeláků. To je závěrečná fáze, během které lze pozorovat hedvábná vlákna a pohyb housenky zavíječe na povrchu výstelky.
V konečném stádiu dosahují housenky zavíječe délky 20 – 30 mm, jsou tučné, světlé, někdy nazelenalé s výraznou tmavou hlavou a silnými kusadly.
Na fotografii jsou vidět otvory prokousané ve voskových pouzdrech a kokonech. Na kokonech jsou i vlákna housenek zavíječe.
Vykrmené housenky se nastěhují mimo hnízdo čmeláků. Zde se těsně vedle sebe zapředou do dlouhých bílých zámotků, pevně připevněných ke stěně a v larválním stavu přezimují.
Housenky se nejčastěji kuklí v blízkosti hnízda. Pokud napadnou úlek se čmeláky, najdete je pod střechu úlku. Často vniknou na skryté místo – do škvíry v hnízdní dutině, případně do vstupní chodby. Zde se ukryjí a zapředou do pevných zámotků, často jedna vedle druhé. Pokud housenky naleznou cestu ven z hnízda, mohou se zapříst mimo něj na chladném místě pod hnízdem. Housenky se ukrývají tak, aby se neprobudily hned na jaře – nenašly by dostatek potravních možností pro novou generaci, které z nich vznikne.
Nikdy se nezapřádají daleko od hnízda. Housenky zřejmě instinktivně očekávají, že na stejném místě založí čmeláci hnízdo i v další sezóně. Navíc jejich pohlavní jedinci, kteří nepřijímají potravu, mají i omezený akční rádius.
Zámotky housenek jsou vytvořeny z pevného přediva. Jsou až nečekaně pevné a vrstvené, což zjistíte, když se zámotek snažíte otevřít.
Teprve na jaře se housenky v zámotcích zakuklí a vylíhnou se z nich dospělci a ti se hned na místě páří.
Dospělci zavíječe nepřijímají potravu a žijí krátce – často jen jeden týden. Do té doby se musí spářit, najít hnízdo hostitele, proniknut do něj a zde naklást vajíčka.
Zavíječi se často páří příbuzensky nebo s jedinci pocházejícími z různých matek (při opakovaném napadení úlku).
Jejich páření začínají lákáním samečků, kteří produkují sexuální feromon ve svých křídelních žlázách. Sameček rozptyluje feromon intenzivním máváním křídel a umí tak přilákat samičku i z velké vzdálenosti.
Jakmile se samička přiblíží k samci, ten spustí „zpěv“ a to pomocí ultrazvuku. To má za následek víření křídel také u samičky, která tím rozptyluje svůj sexuální feromon a dává najevo ochotu se pářit. Pokud samička není připravena, samec proces „přemlouvání“ opakuje, dokud neuspěje.
Ultrazvukové signály samci vydávají zvláštním orgánem „tymbal„, který samičky postrádají. Zpěv se skládá z krátkých impulsů (cvrlikání) o délce cca 1 vteřiny. Dosah zpěvu se odhaduje na 45 cm, proto samci zpívají až když ucítí feromony samiček v blízkosti.
Je doloženo, že samci o samičky bojují – napadají samce, kteří se již páří, nebo kteří jsou v jejich blízkosti a „zpívají“.
Oplodněné samičky se pak vydají hledat hnízda hostitelů pro své potomky, mají na to jen pár dní….
Matka zavíječe proto pro proniknutí do hnízda čmeláků udělá maximum – po nakladení vajíček končí její krátký život. Často ji díky tomu naleznete živou nebo mrtvou na povrchu výstelky v hnízdě, nebo jeho okolí. Již se nesnaží uniknout.
Matky pak po nakladení vajec umírají. Přežívají jen nakladená vajíčka, která jsou základem dalšího pokolení zavíječe, tedy housenek, které se z nich za pár dní vylíhnou. Nová generace zavíječe se objeví až v dalším roce.
Druhou generaci ve stejném roce zavíječ nezakládá, byť se to někde dočtete. Může se to zdát díky velkému časovému rozptylu výskytu zavíječe. Ten je ale dán tím, jak se postupně líhnou dospělci z loňských housenek. Ty přezimovaly v různých místech (teplotách) a díky tomu se na jaře housenky kuklí a dospělci líhnou postupně – dospělci z jedné loňské generace zavíječe.
Díky tomu také zavíječ pokryje více druhů hostitelů a nesoustředí se jen na některé z nich. To platí i pro různé druhy čmeláků – ranných i pozdních druhů.
Jak zavíječ působí na hnízdo čmeláků
V závislosti na době, ve které zavíječ hnízdo čmeláků napadne, je hnízdo oslabeno, nebo předčasně zanikne (nenarodí se v něm pohlavní jedinci). Velmi záleží i na velikosti matky zavíječe a tím i na množství vajíček, které je schopna naklást. Stejně tak osud hnízda závisí na tom, jestli jde o jednotlivé napadení, nebo napadení více zavíječi. Velmi často v přírodě končí napadení hnízda fatálně.
Větší šanci na přežití mají hnízda ranných druhů čmeláků, například čmeláka lučního (Bombus pratorum), případně čmeláka zahradního (Bombus hortorum). Zavíječ je totiž aktivní v době od května do srpna.
V této době hnízda ranných druhů čmeláků z první generace většinou vyvedla pohlavní jedince a zavíječ je nestihne zlikvidovat. Napadne tak hlavně hnízda v závěrečné fázi a neuškodí tak zásadně nové generaci těchto druhů čmeláků.
Větší škody napáchá zavíječ na hnízdech pozdějších druhů, jako jsou čmeláci zemní /Bombus terrestris), čmeláci skalní (Bombus lapidarius) a čmeláci rolní (Bombus pascuorum). U těchto druhů zavíječ najde dostatek potravy v podobě larev čmeláků a voskového díla. Protože se čmeláci neumí proti zavíječi nikterak bránit, vše je v režii zavíječe, zda dojde k redukci hnízda, nebo k jeho likvidaci.
Zavíječ dokáže zlikvidovat i silné hnízdo čmeláků . To se stává především v okamžiku opakovaného napadení, nebo při napadení silnou matkou zavíječe. Velmi zajímavé totiž je, že velikost matky zavíječe se může velmi lišit. Tomu pak odpovídá i množství vajíček, která do hnízda naklade.
Zajímavosti:
- Někdy mohou mít housenky zavíječe k dispozici dostatek voskového materiálu (u hnízd, která mají dostatek potravy, zejména pylu, a jsou proto velká, s velkou produkcí vosku) a hnízdo čmeláků bude zavíječem jen oslabeno.
- Podle Maye jsou schopni čmeláci zaútočit na motýlka zavíječe v hnízdě. Ten se ale umí skrýt a následně po absorbování pachu hnízda naklást vajíčka. Přestože jsou čmeláci svými kusadly schopni snadno zlikvidovat i velké housenky zavíječe, z nějakého důvodu to nedělají. Důvodem může být právě absorpce pachu hnízda, který pak housenkám zavíječe poskytuje dokonalé maskování.
Útok čmeláků na motýlka a larvy jsme ale sami nikdy nepozorovali a proto ho uvádíme jen jako zajímavost. - Pokud je dospělec zavíječe rozrušený nebo ohrožený, spadne na zem a předstírá, že je mrtev. To je nejspíš výhodné při infiltraci do hostitelského vosího nebo včelího hnízda, protože hostitel na zavíječe nejspíš nebude útočit, pokud se domnívá, že je zavíječ mrtev.
- Zdá se, že množství útoků zavíječů cizopasných na hnízda čmeláků má stoupající tendenci. Chovatelé čmeláků nalézají housenky zavíječe zapředené i v tepelné izolaci (polystyren) úlků. Housenky jsou schopny tento materiál rozkousat a dle všeho i pozřít. Zapředené housenky byly nalezeny i tepelné izolaci domů a je tedy možné že se jim daří žít i tam. Nechceme věřit tomu, že by se housenky dokázaly tímto materiálem živit, nicméně to budeme dále sledovat.
Podívejte se na zajímavé záběry ze života a působení zavíječe čmeláčího.
Použili jsme video od George Pilkingtona z YouTube
Je zavíječ jen škůdce?
Přestože zde popisujeme zavíječe cizopasného jako parazita a škůdce, je to jen zjednodušený lidský pohled.
I zavíječ má své místo v přírodě. Za normálního stavu věcí, kdy je čmeláků dostatek, je přirozeným redukčním činitelem, který brání jejich přemnožení.
Chovatel však těžko takovou roli akceptuje a proto úlek a jeho obyvatele proti zavíječi chrání.
Každý parazit má své místo v přírodě. Působí jako redukční činitel a brání přemnožení svých hostitelů. Příroda ale také parazity vybavila redukčními činiteli. Pokud je příroda v rovnováze, parazité s nepřemnoží, aby nezlikvidovali své hostitele – jsou na nich závislí. Kdyby své hostitele zlikvidovali, sami by zahynuli. Jak jste se dočetli v popisu životního cyklu zavíječe, jeho pohlavní jedinci mají krátký život a nemusí včas najít své hostitele. Podobných mechanismů je u zavíječe více a ne všechny jsou nám již známé.
Kromě role redukčního činitele má zavíječ velmi důležitou funkci a tou je uklízecí četa zbytků čmeláčího hnízda. Pokud nemají housenky zavíječe k dispozici jejich primární cíl (larvy čmeláků), spokojí se s voskovým dílem.
Tím zavíječ urychlí rozpad zbytků hnízda a vyčištění dutiny, ve které bylo postaveno. Poslední zbytky hnízda podlehnou plísni. Dutinu pak následně obsadí hlodavci nebo ptáci a nanosí tam hnízdní materiál a cyklus se opakuje. Na liividaci zbytků hnízda se ala významně podílí i zavíječ voskový (Galleria mellonella). Toho dobře znají včelaři, ale někdy ho najdete v hnízdě čmeláků.
Použité zdroje
Pro přípravu textu byly použity i části publikace A. Votavové a J. Čížka „Chov a podpora čmeláků na zahrádkách i ve městě“, na jejíž aktualizaci jsme se jako Čmeláci PLUS podíleli.
Dále jsme využili publikaci „Hmyzí rodiny a státy“ od J. Ždárka a krásnou publikaci „Čmeláci“ od autorů M. Pavelky a V. Smetany.
https://en.wikipedia.org/wiki/Aphomia_sociella
„Male Moth Songs Tempt Females to Accept Mating: The Role of Acoustic and Pheromonal Communication in the Reproductive Behaviour of Aphomia sociella! Jiří Kindl, Blanka Kalinová, Milan Červenka , Milan Jílek, Irena Valterová, 5íujen 2011 – https://physac.fel.cvut.cz/misc/papers/male_plos_2011.pdf