Čmelák hájový (Bombus lucorum)
Co se zde dozvíte
- Informace o jednotlivých druzích čmeláků
- Získáte souhrn informací pro laickou veřejnost, školy i chovatele
Datum poslední aktualizace: 3/1/2022
Popis
Česky: Čmelák hájový
Latinsky: Bombus lucorum
Anglicky: White-tailed bumblebee
Německy: Helle Erdhummel
Polsky: Trzmiel gajowy
Vyobrazení
Sikora A., Michołap P., Kadej M., Sikora M. Tarnawski D. 2018 „Pszczoły w mieście: Trzmiele Wrocławia“, Wyd. Stowarzyszenie Natura i Człowiek.
Barevné schéma
Základní schéma (matka-královna a dělnice):
- Základní barva
– černá - Hlava
– černá
Hruď - – na předohrudi jedna širší páska
– barva světle žlutá až citronová, nikdy není hnědožlutá/okrová
– páska je protažena až na boky hrudi, nikoli však pod a za křídla
– páska je vždy přítomna (druh nemá tmavé variety)
– srst krátká, avšak nikoli jako přistřižená - Zadeček
– 1. tergid černý
– na 2. tergidu žlutá páska, většinou stejného odstínu předohrudi – citrónově žlutá
(barva se mění s časem, viz dále)
– páska je podobně silná jako na předohrudi
– zadní okraj 3. tergitu zpravidla nažloutlý
– 4. – 6. tergidy bílé / šedobílé
– zbytek zadečku černý
Spolehlivě odlišení dělnice a matky podle barevného provedení je poměrně obtížně.
Žluté proužky mohou být někdy světlejší a výraznější.
Rozhodující je velikost a případně chování v hnízdě (pokud je v něm matka přítomna).
Rozdíl mezi odstínem žlutých proužků s časem mizí, ale u matky a dělnic lze pozorovat postupnou ztrátu barev proužku na zadečku a to až do šedo žluté/šedé.
Proužek za hlavou barvu ztrácí méně, zachovává si žlutý odstín.
Ztráty barvy souvisí s věkem
Základní schéma (samec):
– barevné schéma podobné jako matka a dělnice
– žluté a bílé chlupy samců často zakrývají černé části těla, samci v dobré kondici se jeví jako prakticky žlutí a ve světle zlatí
- Hlava
– maska (obličejová část) i horní strana hlavy hustě porostlá světlými žlutými chlupy
– výraznější ochlupení
– po stranách kusadel kartáčky na roztírání značek – barva zpravidla rudá/červenohnědá - Hruď
– světlejší žlutý pruh na předohrudi (silnější než u matky a dělnice)
– černá páska zamlžena vtroušenými bělavě žlutými chlupy
– zadní část hrudi může být žlutá
– barva světle žlutá až citronová, s časem přechází do šeda
Zadeček
– 1. tergid černý (není vždy vidět)
– světlejší žlutý pruh na 2. a 3. tergidu (jeví se jako silnější než u matky a dělnice)
– 4. – 6. tergidy bílé / šedobílé
– černé chlupy mohou mít bílé/šedé konečky
– pruhy se skládají z hustých chlupů
– srst ježatější než u matky a dělnice
U samců lze pozorovat postupnou ztrátu barev až do šedo žluté/šedé.
Rozdíl ve ztrátě barev mezi proužky není tak znatelný jako u matky dělnic.
Ztráty barvy souvisí s věkem.
V případě výskytu na Severu Evropy byly popisovány tmavší formy samců
Samci jsou dobrým indikátorem přítomnosti tohoto druhu v případě, že se vám nedaří tento druh spolehlivě detekovat podle matek a dělnic.
Velikost
- Druh
– velký - Velikost
matka 18 – 21 mm
dělnice 9 – 11 mm
samec 14 – 16 mm
Zdroj Blanokřídlí České republiky I., Academia 2017
Hlava
Velikost:
– krátká (nejkratší ze všech druhů čmeláků v ČR)
Tvar:
– líce kratší než široké
– matka a dělnice – při pohledu zpředu výrazný klínový tvar
– samec – kulatá obličejová část, kartáčky na straně kusadel zvýrazňují spodní část obličejové části
– jednoduchá očka leží na (supraorbitální) čáře, vzdálenost oček jako polovina průměru očí uprostřed – viz obrázek (shoda s čmelákem zemním)
Zde je hezky vidět tvar hlavy – krátká, zavalitá. Na temeni tři jednoduchá očka (ocelli), umístění tykadel a jazyk vysunutí mezi kusadly.
Tykadla
- Tykadlové články jsou rovnoběžné
- Třetí článek tykadla jen o málo delší než pátý
- Jako u ostatních druhů čmeláků, samec má dlouhá prohnutá tykadla
Pro ty, co se zajímají o detaily, doplňujeme.
Tykadlové články čmeláka hájového (B. lucorum) jsou delší, například ve srovnání s tykadly čmeláka klamavého (B. confusus).
Tyto druhy nezaměníte, ale porovnání tykadel je zajímavé. Jde o detail, který asi nepostřehnete u živého jedince, ale dost možná na dobré a zvětšené fotografii.
Jazyk
- krátký
- délka jazyka matky: 9 – 10 mm
- délka jazyka dělnice: 8 – 9 mm
- dálka jazyka samce: 7 – 8 mm
- Tento druh proto díky krátkému jazyku často nakusuje kalichy rostlin, kam se jazykem nedostane
Čmeláci se naučili obejít handicap krátkého jazyka tak, že prokoušou kalich květu tak, aby se tam dostali i se svým, krátkým jazykem.
Této techniky využívají čmeláci zemní (B. terrestris) i čmeláci hájoví (B. lucorum) – oba druhy mají jazyk velmi krátký.
Rostlina jim poskytne nektar, ale není opylena – nedojde ke kontaktu těla čmeláka s pestíky. Všimněte si, že zvlášť v rostliny, které mají květy s hlubkokým kalichem, mají pestíky na rafonovaném místě. Takovým příkladem je třeba náprstník (Digitalis). Čmelák se do něj vnoří a hned má na zádech značku od pylu. čmeláci jsou ale zjevně rafinovanější, než rostliny.
Tělo
- Matka
– tělo zavalitější
– nemá tak výrazné špičaté zakončení zadečku, jako například čmelák zahradní (B. hortorum) nebo čmelák rokytový (|B. hypnorum) - Samec
– tělo zavalitější než matka
– vejčité
– konec zadečku spíš do kulata, nebo seseknutý
Křídla
Světlá
Rozpětí křídel až 37 mm
Nohy
- Zadní pár nohou
– u samic a dělnic s košíčky na pyl
– chlupy na zadní hraně zadních nártů převážně kratší než polovina největší šířky nártu
– střední nárt zadního páru nohou bez trnu (zaoblený)
– u samců zadní část holeně na vnější ploše prohloubené a lysé
Na následující fotografii vidíte pylový košíček (pollen basket) na zadní noze matky čmeláka zemního.
Nárt bez trnu.
Na další fotografii jsou vidět pylové košíčky naplněné pylem.
Specifické rozlišující znaky
<bude doplněno>
Fotografie
Matka
Všimnete si silného žlutého pásku za hlavou a odstínu žluté barvy. Takovou žlutou u čmeláka zemního (B. terrestris) na hrudi neuvidíte – jeho páska je tmavší, spís s okrovým odstínem, případně sotva znatelná.
Stejně tak si všimněte prakticky neznatelného rozdílu odstínu obou pásků.
Tmavé formy tohoto druhu v ČR nenajdete.
Tyto znaky jsou dobrým základním vodítkem pro určení čmeláka hájového (B. lucorum).
Dělnice
Odlišit matku a dělnici tohoto druhu je oříšek. Rozdíl mezi velikostí dělnice a matky je zřetelný, tvar těla a barvy jsou stejné.
U dělnice vás může mást i postupně mizející rozdíl odstínů žlutých proužků a postupné blednutí proužku na zadečku – do světle žluté až špinavě žluté.
Stejně jako matka, ani dělnice nemá na hlavě žluté prvky.
Na další fotografii vidíte barevnou změnu dělnice. Proužek na zadečku již prakticky ztratil žlutou barvu.
Někdy vás může mást i velké „opotřebení“ jedinců, zvláště matek a dělnic. Někdy má dělnice druhý pásek prakticky bílý a zadeček, vč. pásku na něm, olysalý. To je dáno jejím věkem a pohybem v hnízdě, kde si chlupy odírá.
Takovou dělnici ukazuje další fotografie
.
Samec
Samce lze považovat za „jiný druh“. Pokud jsou v dobré kondici, jsou jako zářivé zlaté koule.
Jejich hlava je plná žlutých chlupů. Chlupy na hrudi i na zadečku někdy skoro až překrývají černou barvu těla.
Prozradí je i jejich tykadla, která jsou jako u většiny druhů delší, v normální situaci do oblouku (bez zalomení)
Kartáčky na kusadlech nejsou moc vidět, pokud se jim nedíváte do obličeje. Mají ale rudý/červenohnědý odstín a když o nich víte, tak si jich všimnete.
Detail obličejové části hlavy samce čmeláka hájového(B. lucorum). Kartáčky na kusadlech mají jinou barvu a hlavu v dolní části rozšiřují.
Detail, který v přírodě neuvidíte – pohlavní orgány samce čmeláka hájového (B. lucorum).
Pohlavní orgán čmeláků je velmi specifický, ale vesměs typický pro jednotlivé druhy. U samců je vedle analýzy DNA klíčovým vodítkem po určení druhu.
Video katalog
Matka
Matka čmeláka hájového (B. lucorum). Tato matka opouštěla hnízdo a pomáhala se sběrem potravy i v době, kdy byly v hnízdě přítomny dělnice.
Kromě velikosti je někdy obtížné rozeznat matku od dělnice.
Dělnice
Dělnice z pozdější generace – prozradí ji větší velikost, protože v době vývoje měla dostatek potravy.
U této dělnice je vidět prakticky stejný odstín žluté barvy proužku hrudi na zadečku. Proužek na hrudi je široký.
U této dělnice je již vidět zřetelně odlišný odstín žluté barvy proužku hrudi na zadečku – to je znak toho, že stárne. U mladé dělnice rozdíl nepostřehnete.
U této dělnice je vidět postupná ztráta barvy proužku na zadečku.
Na této dělnici je ztráta barvy proužku na zadečku markatní.
Video bylo natáčeno ve vyšší poloze, proto v nížině zde byl patrný časový posun a v září ještě poměrně velký pohyb dělnic.
Samec
Zde je samec čmeláka hájového v plné síle a zbroji – nádherných žlutých barvách. Krásně je vidět i jeho jasně žlutá kštice na hlavě a obličeji.
Typicky zbarvený samec. Jeho proužky jsou již méně jasné, jak stárne (video je natočené v srpnu)
Dobře jsou vidět i jeho tykadla – delší a jinak postavená. Během pohybu je vidět i jeho hlava – kulatější a kratší.
Podobné druhy
- Čmelák zemní (B. terrestris)
- Čmelák hájový (Bombus lucorum)
- Čmelák podvojný (Bombus cryptarum)
- Čmelák větší (Bombus magnus) <DOPLŇUJEME>
Tyto druhy se podobají vzdáleně, protože jejich světlé formy mají na hrudi dva žluté proužky. Protože si je ale začátečníci pletou, uvádíme je zde také.
- Čmelák zahradní (Bombus hortorum)
- Čmelák humenní (Bombus ruderatus)
Jak ho rozlišit od podobných druhů
Přestože je čmelák hájový ČR hojný, často je možná jeho záměna s jinými druhy.
Pokusíme se vám ukázat viditelné znaky, které mohou být pro jeho určení vodítkem. Spolehlivé rozlišení těchto druhů je ale možné jen pod mikroskopem podle znaků, které nejsou okem viditelné. Pro zcela spolehlivé rozlišení je ale nutno jedince usmrtit a pitvat. Například určení druhu samců je možné až podle detailů jejich pohlavních orgánů. To se ale nekryje s našimi zájmy ochrany čmeláků. Proto si v našem katalogu vystačíme se znaky, které vidíte okem a s omezenou přesností.
Následující fotografie srovnává druhy, které je možné snadno zaměnit. Přestože jde o fotografie matek nafocených v Irsku (druhy zde mají drobné barevné odlišnosti od stejných druhů ČR), pro srovnání typických znaků se hodí.
Sami vidíte, že rozlišení není vždy snadné.
Podle tohoto druhu čmeláka byla nazvána problematika určení podobných druhů jako „Complex lucorum“
V následujícím textu znaky popíšeme a poskytneme vám vodítko na jejich rozlišení, bez snahy nad tímto komplexem zvítězit – není to totiž možné.
Čmelák zemní (Bombus terrestris)
- Na rozdíl od čmeláka hájového:
– větší velikost
– o trochu delší hlava
– matka a dělnice mají hlavu do výraznějsího klínu
– hlava je vždy černá, i u samců
– proužky jsou v různém odstínu (dělnice a matky)
– proužek za hlavou je slabší a tmavším odstínu žluté barvy (okrová)
– proužek za hlavou může být až jen neznatelně naznačen, či prakticky není vidět (tmavá forma)
Pozn. čmelák hájový (B. lucorum) tmavé formy nemá
– matka a dělnice neztrácí své barvy s časem
– samci mají velmi podobné zbarvení jako matka a dělnice, byť jasnější a silnější žluté proužky – oba prakticky shodného odstínu
U matek a dělnice je dobrým vodítkem odstín žlutých proužků. U čmeláka hájového bude většinou shodný první i druhý proužek.
U čmeláka zemního je proužek na předohrudi za hlavou tmavší, než proužek na 2.tergidu.
Na těchto fotografiích je to dobře vidět.
Na rozdíl od čmeláka zemního, lze u čmeláka hájového pozorovat blednutí žlutých proužků až do špinavě bílé barvy.
Tento efekt je u čmeláků hájových poměrně častý a může určení druhu pomoci, nebo ho komplikovat – pokud o tom, nevíte.
.
Samci čmeláka hájového se rozeznají snadno. Jsou velmi typičtí – samec je krásně žlutý a se samcem čmeláka zemního si ho nespletete.
Samec čmeláka zemního se víc podobá velké dělnici, jen má žluté proužky širší a jasnější. I zde je však vidět rozdíl odstínů, byť není tak markantní, jako u matky a dělnice. Pomůže vám pohled na zadní nohy bez pylových košíčků a na tykadla.
Rozdíl mezi druhy je výrazný u samců – samec čmeláka zemního (B. terrestris) postrádá žluté prvky na hlavě a v obličejové části.
Čmelák podvojný (Bombus cryptarum) (anglicky cryptic bumblebee)
- O čmeláku podvojném (Bombus cryptarum) se dočtete více ZDE <PŘIPRAVUME>
V následujícím textu najdete jen informace pro srovnání
- Poznámky k určení
– čmelák podvojný je nehojný druh a šance že ho potkáte je minimální, informace o jeho výskytu jsou řídké – máte malou šanci, že se s ním potkáte
– dá se zachytit ve vyšších polohách
– dlouho neměl české druhové jméno. Doc Ptáček ve zdrojovém článku časopisu Včelařství užívá české označení „čmelák norový“
- Na rozdíl od čmeláka hájového :
– máte malou šanci, že se s ním potkáte
– obtížně se rozeznají od čmeláka hájového a bez analýzy DNA to spolehlivě nelze
– pokud je znatelné, pak má na prvním proužku přerušení ve tvaru písmeme S
– samci jsou velmi podobní, bez pitvy a prohlídky např. pohlavních orgánů pod mikroskopem, jsou obtížně odlišitelní od ostatních podobných druhů
– velikost je menší
Poznámka: Diskuse o tom, zda se jedná o samostatný druh nebo jen o formu B. lucorum, nebyla dosud uzavřena – viz Complex lucorum
Zajímavý detail pásku na hrudi matky čmeláka podvojného
V našem katalog si pomůžeme páskem na zadečku čmeláka hájového, který postupně bledne a ztrácí svůj odstín/žlutou barvu.
Čmelák větší (Bombus magnus)
- O čmeláku větším (Bombus cryptarum) se dočtete více ZDE <PŘIPRAVUME>
V následujícím textu najdete jen informace pro srovnání
Na rozdíl od čmeláka hájového:
– máte velmi malou šanci, že se s ním potkáte
– obtížně se rozeznají od čmeláka hájového a bez analýzy DNA to spolehlivě nelze
– žlutá páska B. magnus je protažena až pod křídla, to bývá poměrně typický a dobře pozorovatelný znak
– samci jsou velmi podobní, bez pitvy a prohlídky např. pohlavních orgánů pod mikroskopem, jsou obtížně odlišitelní od ostatních podobných druhů
Poznámka: Diskuse o tom, zda se jedná o samostatný druh nebo jen o formu B. lucorum, nebyla dosud uzavřena – viz Complex lucorum
Čmelák zahradní (Bombus hortorum)
Čmelák humenní (Bombus ruderatus)
- O čmeláku zahradním (B. hortorum) se dočtete ZDE < PŘIPRAVUJEME>
- O čmeláku humenním (B. ruderaturs ) se dočtete ZDE < PŘIPRAVUJEME>
Oba druhy jsou si velmi podobné a rozlišit je spolehlivě podle barev není spolehlivé, proto jejich druhové odlišnosti v této části nerozbíráme a spokojíme se pouze s porovnáním s čmelákem hájovým (B. lucorum).
- Na rozdíl od čmeláka hájového:
– hlava výrazně dlouhá a prohnutá, připomínající tvarem koňskou hlavu
– ježatější a delší chlupy
– dva proužky na hrudi
– první žlutý proužek na 1. tergidu zadečku
– všechny proužky stejně světlé žluté barvy a stejného odstínu
– některé variety prakticky černé, žluté prvky jen slabě naznačené, či prakticky nepoznatelné
– špičatý zadeček
– krmení larev prostřednictvím kapes (pocket makers)
– často zakládají druhou generaci
Na fotografiích lze poěrně dobře rozlišit oba druhy.
Všimněte si tvaru a postavení hlavy – čmelák zahradní (B. hortorum) má hlavu výrazně dlouhou a často „vystrčenou vpřed“.
Čmelák hájový (B.lucorum), jako čmelák s nejkratší hlavou mezi druhy čmeláků v ČR hlavu vesměs „skrývá“.
Dále si všimněte toho, že čmelák zahradní (B. hortorum) má na hrudi dva výrazné proužky a jeho samec nemá tak výrazné žluté zbarvení, jako samec čmeláka hájového (B.lucorum).
Tyto dva druhy si opravdu nespletete. Podobné to je s čmelákem humenním (B. ruderatus), který je čmeláku zahradnímu velmi podobný.
Výskyt
- Je častým obyvatelem horských lokalit, kde ho můžeme spatřit až do výšky 2000 m
- Rozšířil se však i v nížinách, kde obývá spíše lesnaté oblasti než otevřené krajiny
- Vlhkomilný a velice hojný v zalesněné krajině
- Najdete ho prakticky v celé Evropě, malé Asii až po Pacifik
- Na severu Evropy se popisuje výskyt až u Barentsova moře, na jihu v Řecku (nikoli však u Středního moře)
Biotop
- osidluje různé prostředí
- preferuje stinné biotopy ale i vřesoviště
- vyskytuje se často v lesích a to vč. horských – odtud proniká na zalesněné mozaikovité krajiny
Životní cyklus
- Druh:
– ranný - Počet generaci v sezóně:
– jedna generace v sezóně (v laboratorním chovu může hnízdit také bez hibernace) - Matky-královny hledají hnízdiště:
– od poloviny března (podle teplot) - Zahnízdění matek:
– březen až polovina května - Nové matky královny se objevují:
– od poloviny června, ve vyšších polohách v červenci - Samci se objevují:
– od poloviny června
– samci se v hnízdě rodí až po mladých matkách, pak hnízdo produkuje samce až do svého zániku jako u druhu terrestris.
Poznámka: na rozdíl od čmeláka zemního (B. terrestris) se u tohoto druhu někdy objeví kokony mladých matek ještě v období produkce samců. Samci mohou pocházet z kladení matky i dělnic, jako u ostatních čmeláků. - Hnízdo končí:
– hnízda končí v závislosti na potravních zdrojích v nížině již počátkem července, ve vyšších polohách až v září. Jeho zánik bývá z pravidla rychlý.
Často vidíte fotografie/videa, která autor prohlásí za páření.
Samec se ale může pářit jen tehdy, kdy samice vysune žihadlo a otevře žihadlovou komoru. Žihadlo matky je zahnuté a při vysunutí směřuje jeho hrot vzhůru. Pro musí být samec až za ním – nestačí mu tedy sedět na samici.
Na této fotografii p. Doc. Ptáčka je to dobře vidět.
U čmeláků hájových (B. lucorum) nejsou návraty do míst, kde se matky narodily běžné, alespoň někteří chovatelé to potvrzují.
Je ale běžné, že se matka utká s matkou jiného druhu, která se zajímá o její hnízdiště. V takovém souboji vítězí většinou silnější jedinec. Velmi často ale takové souboje končí smrtí – jedné, nebo obou soupeřek.
Často je to čmelák zemní (B. terrestris) a čmelák skalní (B. lapidarius), který již osídlené hnízdo zabere a původní obyvatelku zabije, v lepčém případě zažene.
Jaromír Čížek popisuje případy, kdy našel u zajímavého hnízdiště velké množství mrtvých matek, konkértně u hnízda čmeláka skalního (B. lapidarius)
O návratech matek do rodných míst se dočtete ZDE
Na následující fotografii vidíte pohled do hnízda čmeláka hájového (B. lucorum).
V hnízdě vidíte světlé žluté kokony, ze kterých se brzy narodí další jedinci. Také tam ve středu fotografie vidíte zásobnice pylu různých rostlin (směs barev). V levé dolní čísti vidíte vosková pouzdra s larvami. Pouzdra jsou vesměs otevřena, dělnice těmito otvory krmí larvy.
V levé části hnědý útvar. To jsou postupně se rýsující pouzdra larev, která rostou a již se osamostatňují.
Krmení larev
- Skladovači pylu (pollen stores) matka/dělnice strhávají pyl z pylových košíčků do zásobnic, vzniklých z prázdných kokonů, nebo jako voskové stavby uprostřed hnízda. Dle všeho čmeláci využívají více způsobů, jak si zásobárnu vytvořit. Podstatné ale je, že pyl skladují a ze zásobnic distribuují dál.
V zásobnicích pyl dusají a upravují kusadly, aby se zmenšila plocha styku s vzduchem. Zásobnice dělnice neuzavírají.
Tím chrání před oxidací a degradaci. Pro krmení larev ho zde odebírají a mísí s nektarem, směsí krmí larvy krmnými otvory.
Čmeláci hájoví jsou polylektický druh – nepreferují jen jednu rostlinu, ale široké spektrum různých kvetoucích rostlin. Proto se i v zásobnicích na pyl objevují různé barvy a odstíny pylu, které dělnice přinesly. Je to dáno tím, že čmeláci nespolupracují tak, jako včely, a každá dělnice sbírá pyl sama, aniž by si se sestrami předala informace o jeho zdroji.
Čmeláci hájoví mají v oblibě květy rybízu, malin ale také vlčí bob, hluchavky, ovocné stromy i jehnědy vrb.
Umístění hnízda
- Hnízdí:
– nejčastěji podzemní hnízdiště v opuštěných hnízdech drobných savců hlodavců (hraboši)
– různé dutiny, někdy i velice hluboko pod zemí
– hnízdí ale i v dutinách zdí tam, kde najde hnízdo po drobných hlodavcích
Velikost hnízda
- Většinou střední hnízda
- Počet jedinců 100 – 600
Hostující pačmeláci
Pačmelák panenský (Bombus vestalis)
Pačmelák český (Bombus bohemicus)
O pačmelácích se dozvíte ZDE
Jak rozlišit čmeláka a pačmeláka
Pačmelák panenský (Bombus vestalis), někdy také pačmelák letní
- Více se do pačmeláku panenském (B. vestalis) dočtete ZDE
- Na rozdíl od čmeláka hájového (B. lucorum):
– nemá kastu dělnic
– výrazná velká kulatá hlava
– absence žlutého pásku na 2.tergidu
– samice ani samci nemají na posledním páru pylové košíčky
– tmavá křídla
– za letu vydává výrazný chrčivý zvuk
Všimněte si rozdílů ve zbarvení a typické hlavy pačmeláka.
Hlava je ve většině případů spolehlivým znakem na rozlišení čmeláka a pačmeláka. Sami vidíte, že pačmeláci mají hlavu velikou a robustní.
Pačmelák český (Bombus/Psithyrus bohemicus)
- O pačmeláku českém (B. bohemicus) se více dočtete ZDE <PŘIPRAVUJEME:
- Na rozdíl od čmeláka hájového (B. lucorum):
– nemá kastu dělnic
– má výraznou velkou kulatá hlava
– absence žlutého pásku na 2.tergidu
– samice ani samci nemají na posledním páru pylové košíčky
– tmavá křídla
– za letu vydává výrazný chrčivý zvuk
Odlišit od sebe pačmeláka a čmeláka je snadné. Horší je to ale určením druhu pačmeláka…
Na fotografiích ale vidíte, že se například samice pačmeláka a matka čmeláka opravdu zaměnit nedají.
U samců je to trochu složitější. Samec pačmeláka se podobá některým druhům čmeláků- Žádný samec pačmeláka v ČR se však nepodobá samci čmeláka hájového (B. lucorum).
Pro pačmeláky je vždy dobré se dívat na hlavu – její tvar a velikost jsou typické.
Zde je dobře vidět zavalitá hlava pačmeláka českého (B. bohemicus) a také to, že je celá černá.
Informace k chovu
- Úlek
– doporučuje se větší úlek, odpovídající velkému hnízdu (ideálně vnitřní objem 12-15l) - Chodba
– chodba primárně dlouhá, může ale být i středně dlouhá (není zásadně rozhodující)
– úspěšně byli chováni v úlku s dlouhou chodbou (úlek v garáži, klapka vně na zdi) - Usazení
– úlky po usazení nepřijímá ochotně, chovatel často obsazuje na více pokusů - Návraty matek na jaře po hibernaci
– nejsou běžné (pozorování se liší) - Samousazení v úlku
– poměrně běžné
– běžné je napadení matkami větších druhů, napadení zabydlené matky a vzájemný souboj - Nároky na potravu
– nároční na kvalitní zdroj pylu
– doporučuje se příkrm v době, kdy se líhnou nové matky a létají se pářit takové matky dokážou vybrat zásoby v hnízdě a urychlit jeho zánik
- Zajímavosti k chovu:
– chov tohoto druhu není snadný – ne vždy se podaří
Zajímavosti
- Nejkratší hlava ze všech našich druhů (nejdelší čmelák zahradní B. hortorum a humenní B ruderatus)
- Za letu vydávají vyšší tón, než čmeláci zemní
- Poměrně výrazná vazba na hnízda hrabošů
- Samci jsou dobrým indikátorem přítomnosti tohoto druhu v případě, že se vám nedaří tento druh spolehlivě detekovat podle matek a dělnic.
- Lze ho poměrně obtížně odlišit od čmeláka podvojného (B. crypotarum) – některé studie váhají nad tím, jestli jde o odlišný nebo stejný druh
- Ani odlišení s dalšími druhy není vždy snadné a bez analýzy DNA spolehlivé – viz ilustrační obrázek. Ten uvádí překryv barevných znaků a analýzy DNA podobných druhů
- Pro tento fakt vznikl i termín „komplex Bombus lucorum“ – definován Schollem a Obrechtem v roce 1983 jako vysvětlení komplexu tří taxonů (B. lucorum, Bombus magnus a Bombus cryptarum), které od sebe nelze snadno odlišit ani svými morfologickými charakteristikami
- B. lucorum v Číně není stejný druh jako B. lucorum v Evropě. Analýzou kusadlových žláz byly zjištěny rozdíly. Ty lze využít k odlišení, bez chemické analýzy to tedy nejde.
- Zajimavý detail popisuje J, May a to detaily žihadla: „U samiček pačmeláků Ps. rupestris a Ps. barbutellus jsem .našel na každém bodlu pět háčků, na žahadlovém žlábku těsně za špičkou tři. Háčky jsou vyvinuté více než u samic B. lucorum, ale také jsou viditelné jen pod mikroskopem. Bezpochyby mají háčky na žlábku a bodlech všechny druhy čmeláků a pačmeláků. Na žlábku dělnic včely medonosné jsem háčky nenašel. Příčina toho, že čmeláci mohou použít žihadla několikrát, aniž se jim utrhne, není
tedy v tom, že žihadlo nemá háčky, nýbrž že jsou háčky krátké a tupé.“ Otestuje to také? 😀
Zdá se vám složité, určit druh čmeláka?
Nezoufejte, ono to okem nejde a jak vidíte z následujícího schématu, ani analýza DNA v tomto případě nemusí dát 100% odpověď.
U tomto případě vám, ale pomůže to, že spíš potkáte čmeláka hájového (B. lucorum) než čmeláka podvojného (B. crypotarum) a velmi nepravděpodobně čmeláka většího (B. magnus). Do skupiny „Complex lucorum“ patří i čmelák zemní (/B. terrestris), ale ten v našich podmínkách rozlišíte poměrně snadno. I když … 😀
Fotografie a videa
Krásné fotografie Hany Kříženecké nám dají nahlédnout do světa matek čmeláka hájového (B. lucorum) i dělnic a samců.
U této mladé matky ještě vidíte rozdíl odstínů barevných proužků. Nicméně jejich žlutá je jasnění, než u čmeláka zemního (B. terrestris) a také jsou proužky silnější.
Některé fotografie mohu mást, hoidně záleýí na světle a barevném podání. Silnější proužek za hlavou ale říká, že by to měl být čmelák hájový.
Zde je proužek za hlavou hezky vidět – je silnější a jasnější.
Odlišit dělnice a matky u čmeláka hájového (B. lucorum) není snadné. Vodítkem může být velikost, ale také doby, kdy jedince pozorujete.
Pomůže i změna barvy žlutých proužků. Mladé matky mají proužky jasné a starší matku s vybledlými proužky venku nejspíš nepotkáte – proto to bude nejspíš dělnice.
Tento kousek již je asi starší, jeho žlutý pásek na zadečku je vybledlý.
Samci jsou opravdoví fešáci a elegáni. Jejich zářivé barvy jsou jasný důkaz, že jde o hnízdo čmeláků hájových (B. lucorum) a nikoli čmeláků zemních (B. terrestris). Samci těchto druhů se opravdu nedají zaměnit.
Na těchto fotografiích je možné pozorovat typické žluté prvky samce čmeláka hájového (B. lurocum).
Všimněte si obličejové části i hustého obrvení hrudi a proužku na tergidech zadečku.
Zde je možné pozorovat, jak i srst samců postupně ztrácí svou zlatou barvu a získává víc šedé barvy.
Zde jsou zajímavé záběry hnízda čmeláka hájového (B. lucorum).
Matka je poznatelná na první pohled podle velikosti. I její žlutý proužek na zadečku ztrácí barvu… Můžete jí porovnat s jejími dcerami.
Krásně jsou zde vidět kopečky kladení ve voskovém pouzdru (tmavší odstín hnědé), otevřená pouzdra s larvami a žluté zavřené kokony. Dělnice je zbavily vosku a ten recyklovaly na stavbu dalších pouzder.
Zde je záběr samce na hnízdě. Samec ho brzy opustí a již se do něj nevrátí, proto ani nebude dělat orientační let – prostě odletí. Příroda takto sníží šanci na páření příbuzných jedinců.
Tento samec není ani den starý. jeho barvy se teprve dokončují. Čmeláci se narodí jako šedí jedinci, barvy se objeví do 24 hodin – působením vzdušného kyslíku.
I v tomto hnízdě vidíte zásobnice plné žlutého pylu (horní část fotografie).
V pravém dolním rohu je vidět tmavý útvar. Jde o kopičky kladení ukryté ve voskovém pouzdře. Jak larvy porostou, rozdělí se do samostatných pouzder a v nich dokončí svůj vývoj.
V další části najdete ukázky videí dokumentujících životní etapy čmeláků hájových (B. lucorum)
Podívejte se i na videa na YouTube Čmeláci PLUS a na jejich doprovodný text.
Toto hnízdo si čmeláci hájoví (B. lucorum) založili ve zdi. V té rok předtím bydleli myši a připravili jim tam dobrý základ pro jejich hnízdo. Možná se díky tomu dostanou drobní hlodavci na zahradách na bílou listinu, co říkáte?
Toto místo bylo v roce 2019 pro čmeláky na zahradě nejlepší. Poskytovalo chlad a stín i v době, kdy teploty vzduch překračovaly 35°C
Stejné hnízdo. Na záběru je vidět, jak dělnice poprvé opouštějí hnízdi a dělají orientační let.
Na tyto záběry bylo nutné čekat dlouho, čmeláci byli velmi plaší a přítomnost zvědavého člověka jim vysloveně vadila. Holky prostě dělaly Zagorky…
Dělnice čmeláka hájového (b. lucorum) se vrací s nákladem pylu do úlku. Úlek je umístěn v garáži, kde je stabilní teplota. Dlouhá chodba čmelákům tohoto druhu vyhovuje.
O umístění úlků pro čmeláky se dočtete ZDE.
Klapka je opatřena transparentními bočnicemi, aby bylo možní natáčet průchod čmeláků klapkou.
Na tomto videu se dělnice teprve učí procházet klapkou. Koláčem na bočnici vymezuje polohu záklopky, aby si čmeláci pomalu zvykali na průvod pod pohyblivoiu částí tźn. klapkou.
O tom, jak naučit čmeláky na takovou situaci, se dočtete ZDE.
Krásný samec si užívá začínajícího léta. Narodil se v Praze, kde je teplota vždy o několik stupňů vyšší, než okolí. Proto je zde start čmeláčí sezóny brzy, stejně tak ale i její konec.
Dobromysl je čmeláky velmi oblíbená. Čmeláci se svým krátkým jazykem jsou zde jako doma. Zvláště samci mají dobromysl vysloveně jako svou TOP.
Bodláky mají také mělké květy a proto jsou hojně navštěvovány samci všech druhů čmeláků i pačmeláků. Proto pokud u vás v okolí roste kulohlav a podobný „plevel“, nechte mu prostor a jakmile rozkvete, využijte jako čmeláčí amfiteátr.
Nezapomeňte i na to, že semena bodláků jsou krmítkem pro různé zpěvné ptáky. Rázem se váš pohled na bodláky změní.
Zde se v roli „bombus star“ představuje samec čmeláka hájového (B. lucorum)
V nižších polohách již sezóna pomalu končila, ale na Brdech to ještě žilo. Tato dělnice čmeláka hájového (B. lucorum) měla plná křídla práce, aby našla ve vřesovišti zbylé květy vřesu.
Na záběrech je dobře vidět její světlý pásek na zadečku – to jak s rostoucím věkem ztrácí svou barvu a na konci je prakticky bílý/šedobílý.