Jak to chodí v přírodě mezi čmeláky a pačmeláky
Co se zde dozvíte
- Co jsou to pačmeláci
- Jak je poznat
- Jaký mají životní cyklus
- Jak škodí hnízdu čmeláků
- Jak se proti nim bránit
- Proč pačmeláci mají své místo v přírodě
Datum poslední aktualizace: 9/5/2021
OBSAH
Co jsou to pačmeláci
Jak pačmeláci vypadají
Druhy pačmeláků a na jakých druzích čmeláků nejčastěji parazitují
Jaký je životní cyklus pačmeláků
Jak pačmeláci působí na hnízdo čmeláků
Jak rozpoznat napadení hnízda pačmeláky
Jak se preventivně bránit
Jak zasáhnout v okamžiku napadení hnízda
Co se stane když nezasáhnete
Je pačmelák je škůdce?
Závěr
Co jsou to pačmeláci
Pro přípravu textu byl použity i části publikace A. Votavové a J.Čížka „Chov a podpora čmeláků na zahrádkách i ve městě“, na jejíž aktualizaci jsme se jako Čmeláci PLUS podíleli
Dále jsme využili „Hmyzí rodiny a státy“ od J. Ždárka a krásno publikaci „Čmeláci“ od autorů Pavelka a Smetana
Pačmeláci jsou paraziticky žijící blízcí příbuzní čmeláků, kteří nemají kastu dělnic, jen samičky a samce. Jsou životně závislí na čmelácích, které napadají a parazitují na nich.
Pačmelák (Bombus, dříve Psithyrus) je rod hmyzu podřazen čeledi včelovití (Apidae). Velmi úzká příbuznost s rodem čmelák (Bombus) vyvolala ve vědecké veřejnosti pravděpodobně již uzavřenou diskusi, zda rozlišovat oba rody či sjednotit v jeden rod s názvem čmelák (Bombus) a v rámci tohoto rodu rozlišovat podrod Bombus a podrod Psithyrus. V současnosti nemají pačmeláci vlastní rod a jsou tedy zahrnováni do rodu Bombus. (Zdroj WiKi).
Běžně se ale setkáte s použitím názvu rodu Bombus i Psithyrus.
Pačmeláci se vyskytují jen jako pohlavní jedinci. Parazitují v hnízdech čmeláků. Samička v nich klade vajíčka. Původní samičku buď zabije nebo si ji podřizuje. O larvy pečují dělnice hostitelského druhu až do zakuklení. Ze kukel se pak líhnou jen pohlavně zralí jedinci – samečci a samičky. Kasta dělnic se u pačmeláků nevyskytuje.
U jednotlivých druhů pačmeláků většinou dochází k úzké specializaci na parasitismus u jednotlivých druhů čmeláků. Například pro pačmeláka českého je hostitelem čmelák hájový atd.
Samičky pačmeláků nesbírají pyl a proto nemají na nohou sběrací košíčky. Dokážou sice své larvy krmit, péči o ně ale přenechávají raději dělnicím hostitele. Proto je jejich taktikou najít hnízdo čmeláků a zotročit si ho tak, aby jim pomohlo zajistit potravu pro své potomky. Neumí do hnízda nosit pyl, nektar a ani nemají žlázy na tvorbu vosku a stavbu buněk. Jak otrokáři ale působí efektivně.
Proto potřebují dělnice čmeláků, které jim toto vše zajistí – bez hnízd čmeláků se pačmeláci nejsou schopni rozmnožit.
Po zavíječi čmeláčím jsou pačmeláci (zejména v některých lokalitách) největším (často skrytým) problémem venkovních chovů čmeláků.
Nicméně i pačmeláci mají své místo v přírodě. U některých hojných druhů čmeláků slouží jako jejich přirozený redukční činitel. Tak je tomu například u hojného čmeláka zemního (Bombus terrestris) a na něm parazitujícím pačmeláku panenském (Bombus vestalis).
Pačmeláci sice nesbírají pyl a nektar. ale při krmení opyluj rostliny. Jsou to tedy opylovatelé, jako čmeláci, byť nejspíš nejsou tako výkonní.
Pačmeláků je méně, než čmeláků. I proto to je nutné je chránit a pokud se s nimi setkáte, respektovat jejich způsob života.
Jak pačmeláci vypadají
Pačmeláci se svým zbarvením a stavbou těla podobají čmelákům, často těm druhům čmeláků, na kterých parazitují.
Svým zabarvením a stavbou těla jsou pro laika od čmeláků poměrně obtížně rozeznatelní. Pro určení čmeláka je tedy potřeba čas a pozorně sledovat víc znaků.
Liší se od čmeláků temnějším odstínem zbarvení.
U samečků lze rozpoznat odlišnou morfologii kopulačních orgánů – ale uplatnnte to v praxi…
Matky-královny pačmeláků se liší od královen čmeláků robustnější konstrukcí těla.
Samičky pačmeláků nesbírají pyl a proto nemají na nohou sběrací košíčky.
Robustní samičky lze s jistotou rozpoznat podle rozdílné anatomie holeně zadních noh. Na rozdíl od čmeláků, u kterých jsou vyduté, hladké, lesklé a po stranách lemované dlouhými tuhými brvami, u pačmeláků jsou vypouklé a pokryté chloupky po celé ploše (kašlou na depilaci..)
Mají tmavší křídla ve srovnání s průhlednými křídly čmeláků a na horní straně zadečku, případně i na hrudi často lysé plošky černě lesklého „pancíře“.
Tento pancíř je navíc pevnější než pancíř čmeláka a tak v boji s ním mají větší šanci na vítězství.
Srst na hrudi u pačmeláků není nikdy šedá, hnědá či oranžová, ale vždy černá, někdy s příčnými žlutými pruhy.
Celkově je ochlupení u pačmeláků řidší než u čmeláku.
Hlava matek-královen pačmeláků není nikdy delší než širší.
Pačmeláci mají silné a šavlovitě zahnuté žihadlo.
Úplná špička zadečku nesoucí žihadlo je často černá a lysá – poslední článek zadečku bývá skoro bez chloupků.
Další odlišností je, že mají silnější kusadla než čmeláci.
Rovněž jim chybí voskové žlázy – voskové stavby hnízda za ně obstarávají dělnice čmeláků
Někdy lze pačmeláky odlišit za letu, kdy vydávají výrazný chrčivý zvuk.
Pro chovatele může být zajímavé vědět například to, že pokud v pozdějších etapách jara nemohou do úlku zavést velkou matku, může jít o pačmeláka. Pokud se jim to povede, taková matka po opuštění úlku nebude dělat orientační let a bez zájmu odletí. Zavést matku pačmeláka ale nic neznamená a není to zásadní chyba – viz dále.
Druhy pačmeláků a na jakých druzích čmeláků nejčastěji parazitují
- V naší přírodě najdete několik druhů pačmeláků, často velmi ohrožených.
Zde uvádíme nejčastější druhy čmeláků a současně i druh pačmeláka, který na něm nejčastěji parazituje:
- Čmelák zemní (Bombus terrestris) x Pačmelák panenský (Psithyrus vestalis)
- Čmelák skalní (Bombus Lapidarius) x Pačmelák cizopasný (Psithyrus rupestris)
- Čmelák hájový (Bombus lucorum) x Pačmelák český (Psithyrus bohemicus)
- Čmelák rolní (Bombus pascuorum) x Pačmelák ladní (Psithyrus campestris)
- Čmelák luční (Bombus pratorum) x Pačmelák lesní (Psithyrus sylvestris)
- Čmelák rokytový (Bombus hypnorum) x Pačmelák norský ( Psithyrus norvegicus)
- Čmelák zahradní (Bombus hortorum) x Pačmelák kosmatý (Psithyrus barbutellus)
Pro představu jsme pro vás připravili příklad srovnání základních druhů čmeláků a na nich parazitujících pačmeláků,
Sami vidíte, že poznat pačmeláka není zcela snadné a pokud si nejste jisté v rozeznání druhů čmeláků, zamotá vám to hlavu
Zdroj Blooms for Bees (UK)
Podívejte se na základní druhy čmeláků a pačmeláků v ČR , kde najdete i detailní srovnání druhů čmeláků a na nich parazitujích pačmeláků (PŘIPRAVUJEME).
Jaký je životní cyklus pačmeláků
Matky pačmeláků vylézají ze země později než matky čmeláků, často proto hibernují hlouběji než matky cílového druhu čmeláků, aby je jaro probudilo později.
Když se matky pačmeláků probudí, opustí hibernakulum, posilní se nektarem a pylem, stejně jako matky čmeláků. Poté se vydají na cestu a úporně pátrají po již fungujících čmeláčích hnízdech s dělnicemi.
Je prokázáno, že je jim vodítkem je pach hnízda i stopy dělnic v okolí. Pach je i vodítkem k hledání druhu, který hledají (viz vazba druh pačmeláka na druh čmeláka).
Často ale takové místo hned nenajdou, jen zabydlenou matku čmeláka v solitérní fázi (bez dělnic). Takovou matku nechají být – chtějí hnízdo s dělnicemi, s jednou či s dvěma generacemi.
Zajímavost
- Dle všeho jsou ale matky pačmeláků schopny si zapamatovat místo které nalezly a později se sem vrátí – stejně jako si matky čmeláků vybírají mezi více místy k zahnízdění.
- Matky pačmeláků musí tedy počkat, až najdou hnízdo s dělnicemi, které potřebují jako své otroky. Hnízdo čmeláků ale nesmí být moc silné, aby v něm nebyly silné dělnice a velké množství dělnic, které by již nepřemohly. Proto matky pačmeláků stále podle pachu hledají hnízda čmeláků a čekají na vhodný okamžik k útoku.
Pokud matka pačmeláka najde hnízdo ve správném stavu, tak zaútočí. Pokud je cesta volná, se snaží proniknout do hnízda.
Dělnice z více generací čmeláků mají šanci na vítězství nad matkou pačmeláka v chodbě do úlku, kde se v početné převaze dokážou postavit větší matce pačmeláka.
Pokud chodba malou světlost (vnitřní průměr) pod 18 mm postaví se matce pačmeláka na odpor jen jedna dělnice. Pokud je světlost velká, matka pačmeláků může dělnice obejít. Mj i proto doporučujeme světlost chodby 18 – 25 mm.
U rozvinutého hnízda se skutečně občas přihodí, že silné dělnice pačmeláka usmrtí nebo ho vyženou, přičemž jich za to často několik zaplatí životem.
Proto matka pačmeláka vyhledává primárně hnízda s jednou generací dělnic, tedy něco kolem 10 dělnic. Tato hnízda jsou snadným cílem i v chovu čmeláků v úlcích. Velmi často začátečníci litují malé dělnice z první generace a nechají jim otevřenou klapku. To je příležitost pro matky pačmeláků.
Pokud matka pačmeláka pronikne do hnízda, je zpravidla vše ztraceno.
Matka pačmeláka tam nejprve zlikviduje největší dělnice, které by neovládla. Ty jsou bojovné a staví se jí první na odpor. Tyto dělnice zabije i proto, že by v budoucnu kladly trubčí (samčí) vajíčka.
Dalším cílem je matka. Dojde na souboj a v něm obvykle většinou zvítězí fyzicky lépe vybavená matka pačmeláka.
Matka pačmeláka nechá na živu jen slabší dělnice, jako otrokyně. Ty doikáže ovlodnout svými feromony a dalšími chemickými látkami. ty na ně nanese tak že je surově přitlačí k zemi a otírá se o jejich hřbet a boky (mauling).
Jaromír Čížek popisuje, jak matka pačmeláka používá i chemické prostředky. Poté co zlikviduje odpor, potře svým feromonem zbylé dělnice a ty se k ní pak chovají jako ke své matce – královně.
Nyní je hnízdo ovládnuto a otrokyně pracují pro matku pačmeláka.
Následně matka pačmeláka zkonzumuje vajíčka čmeláčí matky, případně i dělnic a do voskových buněk čmeláků začne klást vajíčka vlastní.
Zajímavost
- Pačmeláci požírají pouze vajíčka a nikoliv larvy a kukly čmeláků, proto se někdy rodí v napadeném hnízdě (v případě pozdního napadení) kromě samiček a samečků pačmeláků v menším množství i královny a samečkové čmeláků
- U některých druhů byla pozorována koexistence matka čmaláka a pačmeláka – viz například čmelák luční (Bombus pratorum) a pačmelák lesní (Psithyrus sylvestris)
S pomocí existujících čmeláčích dělnic, včetně donášky potravy, tak pačmeláčí matka-královna zakládá plod vlastní – plod pačmeláčích samiček a samečků, kteří, dříve než je tomu u čmeláčích rodin, úl opustí.
Nově narození samci a samice pačmeláků pak vyletí z hnízda ven, kde si najdou partnery, páří se a pak hibernují – podobně jako čmeláci.
Na jaře pak vše začíná od počátku, stejně jako u čmeláků.
Jak pačmeláci působí na hnízdo čmeláků
Jakmile napadne matka pačmeláka hnízdo čmeláků, stará se jen jeden cíl – vlastní potomstvo.
V hnízdě se narodí ze zbylých larev poslední jedinci čmeláků (dělnice a výjimečně matky a samci). Čmeláčí matka je ale mrtvá a tak se další generace dělnic i pohlavních jedinců nenarodí.
Hnízdo se tedy nerozvine tak jak by mohlo a jeho energie a práce je využita ve prospěch parazitující matky.
Jak rozpoznat napadení hnízda pačmeláky
Rozpoznat napadení hnízda je velmi obtížné. Pokud nebudete sledovat vylétající dospělce – pohlavní jedince a nevšimnete si jejich rozdílu, nemusíte na to vůbec přijít.
Někdy chovatel sám na jaře do úlku zavede „matku trochu jiného čmeláka“. Čmelák je velký a brání se. Může to být matka pačmeláka. I když se to stane, ne děje se nic hrozného – matka pačmeláka v úlku nezůstane (viz životní cyklus pačmeláka).
Pokud ale matka pačmeláka hnízdo najde a zmocní se ho, hnízdo často končí oslabeno dělnicemi v první maximálně v druhé generaci a zastaví se v rozvoji. Nové dělnice se nerodí, hnízdo předčasně zanikne.
Počet dělnice je tedy určitým vodítkem, stejně jako předčasné pozorování pohlavních jedinců, kteří jsou barevně i vzhledově jiná, než danému druhu přísluší.
V lepším případě po opuštění hnízda pačmeláky mohou dělnice snést jednotlivé samčí vejce čmeláků, ale ani to nemusí být spolehlivým indikátorem napadení.
Často tedy běžný chovatel napadení úlku pačmeláky vůbec nezaregistruje a neuvědomuje si, co se stalo a že tomu možná sám přispěl tím, že včas hnízdo nechránil ochrannou klapkou.
Jak se preventivně bránit
Jako prevence se jeví použití následujících ochranných prostředků úlku viz ZDE.
Včasné a důsledné použití ochranné klapky. Ta může (ale nemusí) odradit matku pačmeláka.
Včasné použití klapky je zásadní. Začínající chovatelé často nechají klapku zbytečně dlouhou otevřenou a tím o volnou cestu pro matku pačmeláka.
Zaznamenali jsme případ, kdy matka pačmeláka byla natolik drzá že spolu s dělnicemi klapkou pronikla, ale klapka opravu riziko průniku pačmeláků do hnízda čmeláků snižuje.
Upozornění
- Neosidlujete úlky bez instalované ochranné klapky
(Pokud by úlek objevila matka pačmeláka, může ho prozkoumat, čmeláčí matku sice zatím nechat být, ale později se se vrátit). - Naučte matku procházet klapkou hned, jakmile se stabilně zabydlí a stabilně se do úlku vrací. Pokud by úlek objevila matka pačmeláka, může ho prozkoumat, čmeláčí matku sice zatím nechat být, ale později se se vrátit.
- Jakmile se narodí dělnice, s klapkou si poradí.
- Pokud budete váhat a necháte klapku otevřenou „protože se dělnice s klapkou trápí“, riskujte, že pačmelák takové hnízdo navštíví a pronikne do něj.
U malých druhů čmeláků je možné použít zúžení vletového otvoru. Toto řešení ale začínajícím chovatelům vůbec nedoporučujeme a proto ho zde ani nepopisujeme.
Větrací otvor musí být opatřen síťkou odolnou proti prokousání.
Kontrolami lze přítomnost pačmeláka zjistit, nikoli však zasáhnout a odstranit ho – je již pozdě, protože čmeláčí matka je mrtvá a nelze í nahradit.
Dalšími obrannými bariérami úlku jsou dobré utěsnění střechy a celého korpusu. Pačmelák ale jde po vůni hnízda a stopě dělnic. Malým otvorem většinou neprojde, proto ho zajímá vletový otvot.
Pačmeláci hostují u určitých druhů čmeláků. Pokud narazí na jiný druh, než „svůj oblíbený“, většinou se ho nesnaží okupovat. Matka pačmeláka v takovém případě zklamaně odletí.
Lenka Wettermanová zaznamenala v roce 2019 případ, kdy matka pačmeláka českého (Psithyrus bohemicus) zvedla ochrannou klapku a pronikla do hnízda.
Může se to stát, protože matka pačmeláka je robustní. Správně provedení ochranná klapka a ústavní úlku do roviny riziko výrazně snižuje, ale nemusí průniku pačmeláka do úlku 100% zabránit.
O ochranné klapce se dozvíte více ZDE
Jak zasáhnout v okamžiku napadení hnízda
Zásah v okamžiku napadení již není možný – likvidaci hnízda ale nedoporučujeme (vysvětlíme v dalším textu).
Co se stane když nezasáhnete
Jak jsme psali výše, tak po napadení hnízda již zásah není možný – je pozdě ..
Po napadení úlku matkou pačmeláka je matka královna čmeláka zabita. Generace pohlavních jedinců čmeláků, jejích potomků je většinou zcela, v lepším, případě ztracena.
Často se stane, že chovatel nerozpozná napadení úlku pačmeláky. I když se tak stane, je potřeba si připustit, že i pačmelák je chráněný tvor, jeho výskyt je menší než výskyt čmeláků a proto doporučujeme nechat věcem volný průběh
I pačmelák je krásný příbuzný čmeláka a při návštěvách květů rostlin tyto opyluje. Proto si i on si zasluhuje naši pozornost – nechte ho žít a akceptuje stav věcí. Pokud budete mít štěstí, v hnízdě již byly larvy a kukly dospělců čmeláků a někdy dokonce i matek a samců.
Je pačmelák opravdu škůdce?
Toto je velmi těžká otázka. Z pohledu člověka ano. Ale ve skutečnosti je jeho život složitější, než život čmeláka a je tedy víc ohrožen. Pačmeláci mají v přírodě redukovat nadměrný počet čmeláků a pokud se počet čmeláků snižuje, i pačmeláků bude méně.
I vědci nejsou zajedno v tom, jestli pačmeláci vždy matku napadeného hnízda zabijí. Ne všechny druhy pačmeláků své hostitelské druhy omezují ve vývoji, někdy s nimi i koexistuji a do jisté míry se vzájemně tolerují.
Pokud uvidíte pačmeláka, jak se krmí na květech, poznáte, že jistě i on má svůj význam v jejich opylování. I jeho matka se dojemně stará o potomky a kdyby nebylo té vraždy matky hostitelky, asi bychom se na ni nemohli zlobit. Vždyť jsou si s čmeláky tak podobní. Někdy v průběhu vývoje před miliony let si každá linie vybrala jiný směr a nelze se za to na ně zlobit. Vletu a v pohybu si ale nejspíš nevšimnete, že nejde o čmeláka …
I pačmeláci mají své místo v přírodě. U některých hojných druhů čmeláků slouží jako jejich přirozený redukční činitel. Tak je tomu například u hojného čmeláka zemního (Bombus terrestris) a na něm parazitujícím pačmeláku panenském (Bombus vestalis).
Pačmeláci jsou i jistým indikátorem zdravé populace příslušného hostitelského druhu. Pokud se někde objevují, jejich hostitelskému druhu se tam daří. Jinak by se v daném místě nedařilo ani pačmelákům.
Pačmeláci sice nesbírají pyl a nektar. ale při krmení opyluj rostliny. Jsou to tedy opylovatelé, jako čmeláci, byť nejspíš nejsou tako výkonní.
Pačmeláků je méně, než čmeláků. I proto to je nutné je chránit a pokud se s nimi setkáte, respektovat jejich způsob života.
Nechte tedy pačmeláka žít i v případě, pokud napadne váš úlek!
Závěr
- Snažte se předejít útoku pačmeláka včasným a důsledným zavřením ochranné klapky
- Nenechávejte ochrannou klapku otevřenou ani v dob, kdy se s ní „trápí“ malé dělnice – v t době pačmeláci útočí
- Nezabíjejte pačmeláky a nechte je žít – jsou to blízcí příbuzní čmeláků a jsou nedílnou součástí naší přírody
- Pokud vás zajímají druhy čmeláků a pačmeláků v ČR, podívejte se na katalog druhů ZDE
Podívejte se na krásné fotky pačmeláků od Hanky Kříženecké na stránkách www.blanokridlivpraze.cz